Okresní soud v Ústí nad Orlicí 17 C 114/2026-21 – Náklady řízení
Okresní soud v Ústí nad Orlicí · 21. 7. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o 35 441,15 Kč s příslušenstvím
Žalobce se domáhal zaplacení celkem 35 441,15 Kč příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 27. 5. 2024 s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 441,15 Kč. To vše po započtení úhrad žalované ve výši 2 618,85 Kč.Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 4 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 495 % [smlouva o spotřebitelském úvěru, fotografie občanského průkazu žalované, všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem , Anonymizováno, (pod záštitou společnosti , právnická osoba, )]. Právní předchůdce žalobce poukázal na účet č. , č. účtu, dne 27. 5. 2024 částku 4 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 27. 5. 2024, ID transakce , Anonymizováno, ), dne 8. 7. 2024 částku 5 700 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 7. 2024, ID transakce , Anonymizováno, ), dne 8. 7. 2024 částku 4 300 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 7. 2024, ID transakce , Anonymizováno, ), dne 8. 7. 2024 částku 4 300 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 7. 2024, ID transakce , Anonymizováno, ) a dne 9. 7. 2024 částku 1 700 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 7. 2024, ID transakce , Anonymizováno, ). Účet č. , č. účtu, je účtem žalované (zpráva , právnická osoba, .). Právní předchůdce žalobce dluh ke dni 25. 9. 2024 zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 25. 9. 2024). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 uzavřená mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 uzavřená mezi , právnická osoba, a žalobcem). Postoupení pohledávky žalobce bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026). Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026 a potvrdenie o podaji doporučenej zásilek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru (smlouva byla předložena, právní jednání žalované pak soud vzal za prokázané z toho, že právní předchůdce žalobce disponoval fotografií občanského průkazu žalované). Protože právní předchůdce žalobce jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, byl právní předchůdce žalobce povinen splnit povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a mimo jiné posoudit úvěruschopnost žalované a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Žalobce však ani netvrdil, ani neprokázal, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované náležitě posoudil. Z účasti u jednání se žalobce omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení důkazního břemene. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soudu proto nezbylo, než smlouvu o úvěru ze dne 27. 5. 2024 uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro absenci náležitého prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem 20 000 Kč, v žalobě pak tvrdil, že žalovaná na dluh uhradila 2 618,85 Kč. Soud proto uložil žalované k úhradě částku 17 381,15 Kč (poskytnutá částka po odečtení úhrad). Ve zbývající části, co do zbývající části jistiny, smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta právě pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.I co do určení splatnosti zbývající části dluhu soud aplikoval ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, obdobně dle odůvodnění shora. Protože byla žalovaná v řízení nekontaktní a nebylo možné zjistit, jaká je doba splatnosti přiměřená jejím možnostem, stanovil soud splatnost dluhu ve standardní třídenní lhůtě k plnění.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.