Okresní soud v Ústí nad Orlicí 17 C 163/2026-16 – Koupě

o 30 331,88 Kč s příslušenstvím

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 3. 2026 domáhal zaplacení částky 30 331,88 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , dne 24. 9. 2025, na základě které čerpala úvěr ve výši 30 331,88 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřena.Žalovaná uvedla, že nezpochybňuje, že jí byl poskytnut úvěr, a že dne 24.9. 2025 čerpala částku 20 000 Kč, nesouhlasí s výší žalované částky, čerpána byla pouze částka 20 000 Kč. Měla snahu dluh splácet, avšak nepodařilo se jí dohodnout přijatelný způsob úhrady. Požádala také o umožnění plnění dluhu ve splátkách.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 24. 9. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 20 000 Kč za úrok ve výši 0,4026 % denně, RPSN bylo vyčísleno na 299,98 % (úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice). Právní předchůdce žalobce ověřoval totožnost žalované (fotografie občanského průkazu žalované). Prověřoval také úvěruschopnost žalované (tabulka zjištěných informací). Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty (standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 24. 9. 2025 částku 20 000 Kč (proof of payment, loan application info, data from ledger, potvrzení Komerční banky, a.s.). Ke dni 23. 10. 2025 právní předchůdce žalobce účtoval žalované úroky ve výši 2 335,08 Kč, přičemž poskytnutá částka byla evidována ve výši 20 000 Kč (faktura splatná dne 23. 10. 2025), ke dni 23. 11. 2025 právní předchůdce žalobce účtoval žalované náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úroky ve výši 4 831,20 Kč, poskytnutá částka byla opět evidována ve výši 20 000 Kč (faktura splatná dne 23. 11. 2025), a ke dni 23. 12. 2025 účtoval právní předchůdce žalobce žalované náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši dvakrát 250 Kč a úroky ve výši 7 246,80 Kč, poskytnutá částka byla evidována opět ve výši 20 000 Kč (faktura splatná dne 23. 12. 2025). Konečně ke dni 23. 1. 2026 právní předchůdce žalobce účtoval žalované náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši třikrát 250 Kč a úroky ve výši 9 742,92 Kč, poskytnutá částka byla evidována ve výši 20 000 Kč (faktura splatná dne 23. 1. 2026).Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2026). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 2. 2026, potvrdenie o podaji doporučenej zasielky).Žalovaná žádala zástupce žalobce o umožnění plnění dluhu ve splátkách ve výši 3 000 Kč až 4 000 Kč měsíčně, trvala na komunikaci v písemné formě (e-maily ze dne 10. 2. 2026 a 11. 2. 2026, e-maily ze dne 25. 3. a 26. 3.). Žalobce reagoval tak, že splátkový kalendář nemůže být vystaven, individuální dohoda může proběhnout pouze po telefonickém kontaktu (e-mail ze dne 24. 3. 2026).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 20 000 Kč (nikoliv částku 30 331,88 Kč, žalované byla poukázána toliko částka 20 000 Kč, jak vyplynulo z potvrzení banky předloženého žalovanou, jakož i z důkazů předložených žalobcem, například z potvrzení o provedené platbě – proof of payment).Protože právní předchůdce žalobce jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, byl právní předchůdce žalobce povinen splnit povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a mimo jiné posoudit úvěruschopnost žalované a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Žalobce však řádně neprokázal, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované náležitě prověřil. Předložení tabulky zjištěných informací nepostačí, je třeba, aby žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce vycházel ze zdrojů a informací pocházejících nejenom od spotřebitele (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z účasti u jednání se žalobce omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení důkazního břemene (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soudu proto nezbylo, než smlouvu o úvěru ze dne 24. 9. 2025 uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro absenci náležitého prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč, žalovaná na tento svůj dluh ničeho neuhradila, soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 20 000 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, když dlužná jistina činí toliko 20 000 Kč, jak je odůvodněno shora, a pro absolutní neplatnost smlouvy žalobci nenáleží ani nárok na případné úroky či účelně vynaložené náklady.Dle ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinností při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení stanoví zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení. Protože tedy dosud splatnost dluhu nenastala a žalovaná není v prodlení, není povinna žalobci hradit ani zákonný úrok z prodlení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), a proto byla žaloba také v části zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zcela zamítnuta.I co do určení splatnosti zbývající části dluhu soud aplikoval ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, obdobně dle odůvodnění shora a umožnil žalované plnění dluhu ve splátkách, když má za to, že žalovaná, která dosahuje pravidelných příjmů ze zaměstnání, dluh ve splátkách splní, přičemž poměry žalované (mzda ve výši 27 000 Kč, jedna vyživovací povinnost k nezletilé dceři, úhrady bydlení ve výši asi 19 600 Kč, úhrady jiných závazků ve výši 2 000 Kč) odůvodňují splátky ve výši 1 000 Kč. Respektive poměry žalované odůvodňují i nižší splátky, avšak žalovaná žádala o umožnění plnění ve splátkách po 1 000 Kč, soud proto žádosti žalované vyhověl. Takto vysoké splátky, ve kterých žalovaná svůj dluh v průběhu ani ne dvou let splní, pak nebudou žalobci na újmu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 66 %, žalovaná z 34 %, žalobci by proto náležela náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů řízení žalobce. Ve věci jsou však dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání ani této části nákladů řízení žalobci (ust. § 150 o.s.ř.). Soud je sice podle ustálené judikatury Ústavního soudu (například nález ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 3138/22) povinen vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., avšak tím, že se žalobce k jednání nedostavil, se připravil také o právo na vyjádření se k moderaci nákladů, když jen pro poskytnutí práva k vyjádření se k nákladům řízení nebylo jednání odročováno, jestliže se jej žalobce neúčastnil ze svého rozhodnutí. Žalovaná ještě před podáním žaloby (první e-mail je datovaný asi měsíc před podáním žaloby) s žalobcem jednala, žádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách, a to poměrně vysokých. Žalobce však ze svého uvážení k návrhu žalované nepřistoupil a zapříčinil vznik nákladů tím, že podal žalobu, přestože žalovaná opětovně vyjadřovala ochotu dluh plnit. Za této situace má soud za to, že není spravedlivé, aby byla žalovaná povinna hradit žalobci i jen část nákladů řízení. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.