7 C 100/2025-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 13 034 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla dne 14.12.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč na účet , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal uhradit každý měsíc do 13tého dne v měsíci úrok přirostlý za předchozí období. Úrok byl sjednán ve výši 40% p.m. Žalovaný porušil svou povinnost a předmětný úvěr řádně nesplácel a dostal se tak do prodlení. Předchůdce žalobce úvěr dopisem ze dne 14.4.2024 zesplatnil. Pohledávku vyplývající z této smlouvy o úvěru společnost , právnická osoba, . postoupila dne 2.6.2025 na společnost , právnická osoba, ., která tuto pohledávku postoupila na žalobce dne 10.6.2025. Žalobce tedy po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru požaduje částku ve výši 7 000 Kč (jistina), částku 2 800 Kč (úrok 40% p.m.) a dále smluvní pokutu ve výši 3 234 Kč (0,1% z jistiny od 15.4.2024 do 20.7.2024). Doplnil, že ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, kdy ten byl lustrován v ISIR, CEE, CRKI a BRKI, byly předloženy výplatní pásky a výpisy z účtu. Totožnost žalovaného byla ověřena kopiemi občanského průkazu.2. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Ačkoliv byl žalovaný k soudnímu jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k tomuto jednání nedostavil, a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, postupoval soud proto dle ust. § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a jednal v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů.3. K provedenému dokazování : Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným k jeho žádosti dne 14.12.2023. V žádosti žalovaný deklaroval, že dosahuje příjmu 34 916 Kč, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . od 3/2021, má základní vzdělání, žije s rodiči, měsíční výdaje činní 7 000 Kč. Citovanou smlouvou o úvěru se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr - finanční prostředky v úvěrovém limitu 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40% p.m. Úvěr se žalovaný zavázal splatit tak, že každý měsíc, a to vždy nejpozději k 13. dni v měsíci zaplatí úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu a nebo její část může splatit kdykoliv během trvání smlouvy. RPSN činila 5536,06%. Předsmluvním formulářem žalobce doložil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru poučen o jeho základních parametrech a o právech a povinnostech s ním spojených. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským a řidičským průkazem. Z důvodu prodlení předchůdce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 14.4.2024.4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2025, ze dne 10.6.2025, seznamů postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.7.2025).5. Zprávou , Anonymizováno, ze dne 13.1.2026 má soud za prokázané, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v rozhodné době žalovaný. Z přiloženého výpisu z účtu za 12/2023 bylo prokázáno, že dne 14.12.2023 byla na uvedený účet od předchůdce žalobce připsána částka 7 000 Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Předmětnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, soud kvalifikoval jako neplatnou dle ust. § 588 o.z., neboť odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok 40% p.m. a v souvislosti s tím nepřiměřeně vysoké RPSN ve výši 5536,06%.9. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.10. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.11. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit jejich obsah. Tato ujednání byla připravena stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroku 40% p.m., resp. výše RPSN 5536,06% představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, značně převyšuje obvyklou hranici výše úroků a RPSN poskytované jinými ústavy12. Mimo to soud smlouvu o úvěru č. , hodnota, shledal neplatnou z dalšího důvodu.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).15. Žalobce neunesl břemeno důkazní, kdy ke svým tvrzením o posuzování úvěruschopnosti klienta/žalovaného, vyjma jeho žádosti o úvěr – obsahující pouze obecné, zcela nejzákladnější údaje, nepředložil žádné jiné důkazy. Žalobcem předložená žádost klienta je zcela nedostačujícím důkazním prostředkem k posouzení právně významné skutečnosti, zda předchůdce žalobce dostatečným způsobem a v souladu s právní úpravou posoudil úvěruschopnost klienta či nikoliv.16. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu, a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch pl