10 C 104/2021-23 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 614 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný s ním uzavřel dne 18. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci tyto prostředky včetně sjednaného příslušenství (poplatků za poskytnutí úvěru, za odklad splátek a tzv.„ bezpečnou splátku“). Žalovaný však svůj závazek následně neuhradil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení. Jelikož žalovaný neuhradil zbytek jistiny ve výši 1 489 Kč a poplatky v částkách 330 Kč a 495 Kč, žalobce se obrátil se svým nárokem na soud. Požaduje pak dále zákonný úrok z prodlení a částku 300 Kč za účelně vynaložené náklady (výzvy). 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce sdělil prostřednictvím své zástupkyně, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména tedy se nevyjádřil ani k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobcem a žalovaným jako dlužníkem byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 obč. z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle smluvních ujednání a podmínek a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o tomto smluvním typu dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. obč. zák., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od žalobce částku 10 000 Kč tvořící předmět úvěru. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý předmět úvěru, avšak neučinil tak v celém rozsahu. Rozsah dlužné částky nebyl v řízení ani činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval sjednané přiměřené poplatky a náhradu za upomínání, jakož i zákonný úrok z prodlení. 7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) a 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč.