10 C 184/2021-19 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 400 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný uzavřel dne 7.1.2016 s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli předmět úvěru do data 6.2.2016, a to spolu s poplatkem 1 400 Kč. Žalovaný však svůj závazek neuhradil řádně a včas, předmět úvěru nevrátil, nezaplatil. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Jelikož žalovaný ani ode dne postoupení pohledávky ničeho neuhradil, žalobce se jakožto aktivně legitimovaná osoba k vymáhání dluhu obrátil se svým nárokem na soud. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému účinně doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byl uzavřen (elektronickou formou na dálku) platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 obč.z.). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné smlouvě a v obchodních podmínkách, a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku o smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. obč.zák., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Předmětem žaloby je nevrácená jistina s „ poplatkem“, který je hodnocen jako úrok z úvěru. Dále je důvodně požadováno zákonné úrokové příslušenství z prodlení. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení rovněž činěn sporným. 6. Žalobce rovněž prokázal postoupení pohledávky z původního věřitele na současného žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu shora rozebrané smlouvy o úvěru. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) a 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč.