10 C 193/2021-52 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 930,80 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný uzavřel dne 24. 10. 2018 s žalobcem smlouvu o vedení účtu (a též o užívání platební karty, přičemž součástí smluvních ujednání byl i sazebník poplatků a smluvní podmínky, dle smluvních podmínek k účtu fungovalo internetové bankovnictví). Na základě této smlouvy byl žalovanému veden účet. Mezi stranami bylo rovněž sjednáno, že v případě debetního zůstatku bude takovýto („ záporný“) zůstatek úročen smluvním úrokem (z úvěru) a žalovaný je povinen dle smluvních ujednání záporný zůstatek včetně úroků bance uhradit. Tuto povinnost ale žalovaný nesplnil, a poté, co na účtu skutečně došlo k překročení dostupných prostředků, tzn. k debetnímu zůstatku, žalovaný takovýto dluh nevyrovnal. Žalobce od smlouvy odstoupil (25.9.2019) a požaduje zaplacení záporného zůstatku (který je v žalobě specifikován co do částky a jejího složení z dílčích položek, o které v průběhu času narůstal). Jelikož žalovaný dlužnou částku dosud dobrovolně neuhradil, a to ani po výzvách, žalobce se obrátil se svým nárokem na soud. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému účinně doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen. Obvodní soud pro Prahu 1 následně vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci takovéhoto rozhodnutí byla věc postoupena zdejšímu soudu (Okresní soud ve Vsetíně) coby místně příslušnému. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce prostřednictvím svého zástupce sdělil, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, nevyjádřil se tedy ani k textu podané žaloby, ani k uvedenému usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobcem coby bankou a žalovaným byl uzavřen platný smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva smíšená zahrnující zejména prvky smlouvy o účtu (§ 2662 OZ) a smlouvy o úvěru (§ 2395 OZ). Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě, ve smluvních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle souvisejících zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. OZ, která regulují spotřebitelské smlouvy, jakož i ustanovení zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Bylo také prokázáno, že žalovaný na vedeném účtu čerpal prostředky do záporného zůstatku, přičemž prokázaná výše debetu je shodná s předmětem řízení (1 930,80 Kč). Žalovaný se smluvně zavázal vyrovnat záporný zůstatek na účtu, což nesplnil. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství pohledávky zákonný úrok z prodlení. 6. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu smluvního závazku rozebraného shora. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) a 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč.