7 C 48/2022-36 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu 9. 3. 2022 se žalobce domáhal ochrany držby práva spočívajícího v užívání jednotky [číslo] (byt) zapsané na [list vlastnictví] a vymezené podle zákona o vlastnictví bytů (dále jen„ předmětný byt“) v budově [adresa] (bytový dům) zapsané na [list vlastnictví] stojící na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], to vše v katastrálním území a obci [obec] ([stát. instituce], [stát. instituce]). Žádá obnovení původního stavu, který zde byl před výměnou zámku u vstupních dveří předmětného bytu, a zdržení se dalšího rušení jeho držby práva užívat předmětný byt. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 30. 6. 2021 uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu, na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022, že po příchodu do předmětného bytu dne 26. 2. 2022 tam nalezl syna žalované ([jméno] [anonymizováno]), který mu předložil„ nějakou listinu týkající se výpovědi“ a dva muže, kteří tam„ škrábali omítku“, na což žalobce reagoval odchodem z bytu a výzvou, aby muži byt„ do půl 9 večer opustili“, a že po opětovném příchodu do předmětného bytu téhož dne nemohl odemknout dveře, přičemž je mu do dnešního dne bráněno v užívání předmětného bytu. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce soustavně porušoval uzavřenou nájemní smlouvu ze dne 30. 6. 2021, a to z důvodu„ neustálého“ neplacení nájemného, prodávání a konzumace drog v předmětném bytě,„ devastace“ předmětného bytu“, krádeží a skladováním odpadu v bytovém domě, v němž se předmětný byt nachází, a proto mu po opakované výzvě k odstranění závadného stavu byla dána výpověď bez výpovědní doby. Dále uvedla, že je třeba vyloučit„ aplikaci držby“, když žalobce měl předmětný byt toliko v detenci a nikoli v držbě, neboť věděl, že vlastníkem předmětného bytu je žalovaná, přičemž„ to vše však v daném případě zaniklo skončením nájemního vztahu pro okamžitou výpověď, že pouze využila práva svépomoci, aby nedošlo k závažnějším škodám na předmětném bytě, a že na základě smlouvy o výprose je nyní výprosníkem předmětného bytu [jméno] [příjmení]. 3. Mezi stranami je nesporné, že žalovaná je vlastnicí předmětného bytu a že dne 30. 6. 2021 byla mezi žalovanou a žalovaným uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022. 4. Sporné zůstává, zda žalovaná žalobce v držbě užívacího práva k předmětnému bytu svémocně ruší, respektive zda držba užívacího práva zanikla v důsledku výpovědi nájmu předmětného bytu bez výpovědní doby, která měla být dána žalovanou žalobci. 5. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za nesporné, že žalovaná dne 26. 2. 2022 zamezila přístupu žalobce do předmětného bytu, přičemž mu v užívání předmětného bytu doposud brání. 6. Z listiny podepsané dne 1. 3. 2022 žalovanou a [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [příjmení] a označené jako smlouva o výprose soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalované přenechat předmětný byt [jméno] [příjmení] k bezplatnému užívání bez uvedení důvodu a doby užívání. 7. Soud zjistil následující skutkový stav věci, že žalobce užíval předmětný byt od 1. 7. 2021 do 26. 2. 2022, kdy žalovaná vyměnila zámek u vstupních dveří předmětného bytu a od tohoto dne brání žalobci v užívání předmětného bytu. 8. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. 9. Podle ustanovení § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), se ustanovení § 177–180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. 10. Podle § 177 odst. 1. o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 11. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 12. Podle § 988 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. 13. Podle § 989 odst. 2 o. z. jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní. 14. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 15. Podle § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil (odst. 1). Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání (odst. 2). 16. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu. 17. V řízení o ochranu držby nedochází k posuzování právních otázek týkajících se oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby, žalovaný může toliko namítat, že žalobce proti němu získal držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil, přičemž soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 2133/15). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení vyvolaným žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby o ochranu držby je tedy nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem práva a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), nepravé držby (§ 1007 odst. 1 věta druhá o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Z uvedeného vyplývá, že žaloba o ochranu držby poskytuje prozatímní ochranu posledního faktického stavu, nikoli stavu právního. 18. Právo užívat nemovitou věc je majetkové právo, které lze převést na převést na jiného a u nějž je možný trvalý či opakovaný výkon, a proto může být i předmětem držby (srov. § 988 odst. 1 o. z.). 19. Z uvedeného vyplývá, že v řízení o ochranu držby práva užívat nemovitou věc nemůže být úspěšná obrana žalovaného spočívající v námitce užívání nemovité věci bez právního důvodu, respektive z právního důvodu, který odpadl např. v důsledku výpovědi. K takové námitce (je-li důvodná) soud přihlédne až v následném petitorním řízení vyvolaným žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. 20. Soud dovodil, že žalobce se jako držitel užívacího práva předmětného bytu, kterým se stal na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 30. 6. 2021, žalobou domáhá ochrany rušené držby tohoto práva svémocným zásahem žalované spočívajícím ve výměně zámku vstupních dveří předmětného bytu. Žalovaná tedy žalobce vypudila z držby užívacího práva předmětného bytu dne 26. 2. 2022 a znemožnila mu další výkon drženého práva. Jedinou uplatnitelnou námitkou v tomto řízení by mohla, která zde však uplatněna nebyla. 21. Namítá-li žalovaná, že pouze využila práva svépomoci spočívajícího v odepření přístupu žalobce do předmětného bytu, pak přehlíží, že dané jednání nesplňuje podmínky dovolené svépomoci (srov. § 14 o. z.), zejména podmínku přiměřenosti zásahu a bezprostřednosti hrozící újmy (srov. např. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4580/2017, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 815/2008), přičemž předmětný zásah žalované není dovolen zákonem, smlouvou či rozhodnutím příslušného orgánu. 22. Důvodná není ani námitka, že držitelem užívacího práva předmětného bytu je nyní na základě smlouvy o výprose uzavřené dne 1. 3. 2022 mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] pan [jméno] [příjmení], neboť držba užívacího práva předmětného bytu na základě výprosy nemůže být překážkou poskytnutí ochrany držby užívacího práva žalobce soudem, již jen proto, že půjčitel může po výprosníkovi přenechanou věc požadovat kdykoli zpátky (srov. § 2190 odst. 1 o. z.). 23. Pokud žalovaná namítá, že žalobci dala již dříve okamžitou výpověď pro hrubé porušování povinností nájemce, pak je nutno konstatovat, že soud není oprávněn v tomto řízení posuzovat její platnost či důvody k ní vedoucí. 24. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná a uložil žalované povinnost obnovit původní stav před výměnou zámku u dveří předmětného bytu a zdržet se rušení držby užívacího práva žalobce k předmětnému bytu. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nák