17 C 143/2022-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni dluh z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 31. 10. 2001 Touto smlouvou se [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr. Žalovaný čerpaný úvěr řádně nesplácel a dosud na něm dle tvrzení žalobkyně dluží jistinu ve výši 11.757,36 Kč a poplatek/smluvní pokutu ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve smyslu § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek a úrokového lístku soud zjistil, že dne 31. 10. 2001 byly mezi věřitelem a žalovaným uzavřeny smlouvy o zřízení běžného účtu a o flexikontu, které žalovaný uzavřel coby spotřebitel, a jejichž obsahem je závazek věřitele poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši do 10.000 Kč a závazek žalovaného udržovat kreditní příjem ve výši 5.000 Kč měsíčně a nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Smlouva odkazuje na obchodní podmínky, který nejsou podepsány a ve kterých je obsaženo ujednání o právu věřitele požadovat úroky a poplatky ve výši dle sazebníků věřitele a o právu věřitele zesplatnit úvěr při překročení povoleného úvěrového limitu. Podle úrokového lístku věřitele platného v roce 2004 činil úrok při nepovoleném debetním zůstatku na běžném účtu 30 % ročně. 5. Z výpisů z běžného účtu za dobu od 31. 10. 2001 do 12.7.2004 bylo zjištěno, že žalovaný sjednaný úvěr čerpal. Věřitel mu za vedení účtu a transakce účtoval bankovní poplatky, mj. i poplatek za převedení na úvěrový účet ve výši 500 Kč, poplatky za vymáhání ve výši 12x 200 Kč, sankci za překročení povoleného limitu ve výši 1.000 Kč. K datu 12.7.2004 při zohlednění i výše uvedených poplatků vykazoval účet zůstatek ve výši - 13.157,36 Kč. 6. Dopisem ze dne 14.7.2004 oznámil věřitel žalovanému zesplatnění úvěru pro porušení podmínek smlouvy a vyzval ho k zaplacení částky 13.157,36 Kč. 7. Dne 18. 6. 2019 postoupil věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy p postoupení pohledávek a z oznámení). 8. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.7.2010 (dále obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obch. zák.). 10. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 12. Podle § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 13. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 14. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. 15. Podle §§ 524 a 526 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. 16. Podle § 544 odst. 1, 2 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 17. Podle § 52 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání kupní smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 18. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 19. Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. 20. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. US 3512/11:„ …v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojil svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (například smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhl.č. 185/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podobně.). (čl. 33)„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud, tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu“ (čl. 30). 21. Ujednání o sankční platbě ve výši 1.000 Kč a poplatcích za převedení na úvěrový účet a za vymáhání jsou svou povahou ujednáním o smluvní pokutě, neboť jsou vzhledem ke své povaze sankcí za porušení povinností žalovaného – za prodlení a překročení sjednaného úvěrového limitu. Jak je z úřední činnosti soudu známo v roce 2004 činila cena za zaslání doporučeného psaní 18 Kč. I když soud vezme v úvahu náklady na zpracování upomínky, cenu papíru a obálky, nepřesáhnou náklady 50 Kč. I poplatek za vymáhání čtyřnásobně převyšující běžné náklady na upomínání je tak svým charakterem sankcí (smluvní pokutou) za prodlení žalovaného. 22. Z postavení věřitele je zřejmé, že se jedná o podnikatele, z postavení žalovaného při uzavírání smlouvy, že se jedná o spotřebitele. Z důvodu citovaných z nálezu Ústavního soudu je ujednání o smluvních pokutách skryté v nepodepsaném sazebníku poplatků neplatné pro rozpor s § 3 občanského zákoníku, a ostatně neplatné i dle § 40 obč. zák. ve spojení s § 544 odst. 2 obč. zák. Věřitel tak neměl nárok si uvedené poplatky účtovat a po žalovaném je požadovat. Nárok na zaplacení částky 3.700 Kč s příslušenstvím tudíž není důvodný. 23. Ve zbylém rozsahu je žaloba důvodná, neboť bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, poskytování úvěru, dohoda o úroku i bankovních poplatcích. V souladu s ustanovením § 497 obch. zák. žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění ve výši 8.257,36 Kč včetně sjednaných úroků z úvěru. Na požadované úroky z prodlení má žalobkyně nárok dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4.2005, podle kterého výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 69 %, neúspěšná v 31 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % z částky 2.252 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14