17 C 95/2023-36 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 31.655,40 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I a II tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 23. 9. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26.999 Kč na zakoupení žalovaným vybraného zboží. Žalovaný se zavázal úvěr s úroky ve výši 35,84 % ročně a dohodnutými poplatky hradit v 48 splátkách po 1.102 Kč měsíčně. Protože žalovaný poskytnutý úvěr řádně nehradil, byl úvěr zesplatněn. Poté, 22.6.2022, účastníci uzavřeli dohodu o úhradě a uznání dluhu, avšak ani tuto dohodu žalovaný neplnil, proto se žalobkyně domáhá dosud nesplacené jistiny a splátek do zesplatnění ve výši 25.736,18 Kč, poplatků za upomínky a oznámení o zesplatnění ve výši 650 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve vši 548,50 kč a 5.370,72 Kč a úroků z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, z registrů SOLUS a NRKI, ze kterých zjistila, že žalovaný hradí splátky úvěrů ve výši 5.849 Kč, z registru rizikových subjektů, insolvenčního rejstříku, z interní databáze [právnická osoba], z registru neplatných dokladů. Lustrací nezjistila o žalovaném žádnou negativní informaci. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z úvěrové smlouvy a z potvrzení bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovaným jako spotřebitelem uzavřeli dne 23. 9. 2019 smlouvu č. [anonymizováno] o poskytnutí úvěru ve výši 26.999 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 38,54 % ročně splácet v měsíčních splátkách ve výši 1.102 Kč měsíčně. Zároveň se žalovaný zavázal hradit smlouvou specifikované poplatky a smluvní pokuty. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že má čistý příjem ve výši 14.000 Kč, nemá vyživovací povinnosti, nehradí splátky úvěrů, za bydlení ve vlastním bytě platí 3.000 Kč měsíčně, jinak má nulové další výdaje, příjem domácnosti činí 28.000 Kč. Částka 26.999 Kč byla žalobkyní vyplacena v souladu se smlouvou o úvěru. 4. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že nebylo zjišťováno, zda má žalovaný záznamy v Centrální evidenci exekucí. V insolvenčním rejstříku, v interní databázi a v registru SOLUS a NRKI neměl negativní záznam. 5. Z výzev a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně listinou doručenou žalovanému dne 6.6.2022 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě částky 26.172,18 Kč do 20. 6. 2022. 6. Listinou ze dne 22.6.2022 žalovaný uznal vůči žalobkyni dluh z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ve výši 26.172,18 Kč a zavázal se ho splácet. 7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti in