18 C 133/2023-43 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení náhrady škody způsobené žalovanou jako zaměstnankyní. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná neprovedla odvod na tržbách, čímž vzniklo manko 146 783 Kč. Žalobkyně dále odkázala na uznání dluhu ze strany žalované a rovněž na to, že ze strany žalované došlo k úhradě ve výši 13 272 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila spornými. 3. Soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Žalovaná byla zaměstnána jako manažerka restaurace od 17. 7. 2019 (pracovní smlouva). Žalovaná podepsala dohodu o hmotné odpovědnosti dne 31. 7. 2019 (dohoda o hmotné odpovědnosti). Pracovní poměr žalované byl rozvázán dohodou ke dni 4. 1. 2023 (rozvázání pracovního poměru). Při provedení inventury ke dni 21. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná neprovedla odvod na tržbách, čímž vzniklo manko 146 783 Kč. Tento dluh žalovaná písemně uznala v plné výši a zavázala se jej zaplatit do 31. 1. 2023 (uznání dluhu, pokladní knihy, inventurní zápis a vyčíslení). Žalovaná byla následně vyzvána k plnění výzvou právní zástupkyně žalobkyně (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). Aktuální žalobkyně je právním nástupcem původního zaměstnavatele žalované (projekt rozdělení). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, uhradila žalovaná na daný dluh 13 272 Kč. 5. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 6. Podle § 259 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši. 7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). 9. Ze strany žalované došlo k uznání dluhu v konkrétní výši, toto právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm určitě uveden důvod dluhu včetně specifikace jednání, na základě kterého vznikl, a jeho výše, a žalovaná se zavázala dluh zaplatit. Uznání dluhu nebylo v řízení ze strany žalované nijak zpochybněno. Právní jednání žalované tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného dluhu v době uznání. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou. Protože v řízení k vyvrácení domněnky o trvání dluhu nedošlo, žalovaná dosud pohledávku zcela nezaplatila a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, bylo žalobě vyhověno. Průběh skutkového děje, jak byl vymezen v uznání dluhu, vede k závěru, že se nemůže uplatnit ani případný limit odpovědnosti podle § 257 odst. 2 zák. práce a za předmětnou škodu způsobenou žalobkyni zaviněným porušením pracovních povinností žalovaná odpovídá podle § 250 a § 259 zák. práce v plné výši a je povinna ji nahradit. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud vycházel ze sjednané doby splatnosti dluhu (31. 1. 2023). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 306,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 676 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 133 511 Kč sestávající z částky 6 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a žaloba) a z částky 3 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 050 Kč ve výši 3 580,50 Kč.