18 C 197/2022-18 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně podala žalobu o zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s tím, že uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku se žalovaným dne 14. 2. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 24. 4. 2022, což neučinil. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou pěti splátek ve výši celkem 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 14. 2. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr v částce 10 000 Kč a závazek žalovaného částku splatit do 24. 4. 2022 v pěti splátkách za poplatek ve výši 100 Kč za každý den čerpání úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 500 Kč; splatnost smluvních pokut byla sjednána od prvního dne po dni konečné splatnosti úvěru. 5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne 14. 2. 2022 částku 10 000 Kč poskytla. 6. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě úvěru včetně všech nákladů a sankcí výzvou, která byla odeslána na adresu sídla žalovaného dne 7. 5. 2022. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádaní a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Smlouvou o úvěru a potvrzením o platbě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému, sjednání„ poplatku“ v požadované výši i smluvní pokuty. Skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení a že žalobkyni neuhradil ničeho, plyne z tvrzení žalobkyně a z doložených listin, a ze strany žalovaného tato nebyla nijak zpochybněna. 11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, čímž se dostal do prodlení, které neodstranil ani na základě výzvy právního zástupce žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil, že by jeho dluh z daného závazku byl splněn či z jiného důvodu zanikl. Jako důvodný je hodnocen i požadavek na zaplacení poplatku (resp. podle svého obsahu úroku – srov. níže) a smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně splácet úvěr, která byla sjednána písemně a dostatečně určitě a srozumitelně a ve vztahu ke které žalovaný nenavrhl její případnou moderaci. 12. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, avšak pouze z dlužné jistiny a smluvní pokuty. 13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Soud ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí úvěru resp. odměnu představující cenu poskytnutého kapitálu, která je materiálním zdrojem generování zisku a která představuje složku úroku. Úrok z úvěru je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.), a proto žalobkyni nepřísluší nárok na úrok z prodlení z tohoto příslušenství (§ 1806 o. z.), neboť si účastníci takový režim ve smlouvě nesjednali. V daném rozsahu proto byla žaloba zamítnuta. 14. Pro úplnost soud dodává, že sjednané podmínky smlouvy lze obecně označit za velmi přísné vůči žalovanému. Zároveň však šlo o ujednání o hlavním plnění, kterému je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby, představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). V dané věci pak Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím §  1800 odst. 2 o. z.) být nemůže, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. a že je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. Pro naprostou pasivitu žalovaného však v řízení nebyly z jeho strany tvrzeny žádné skutečnosti, na základě kterých by případně mohl být otevřen bližší přezkum daného právního vztahu z hlediska shora uvedených zákonných ustanovení nebo případně z hlediska otázky skutečného účelu dané smlouvy. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že je přiznal úspěšné žalobkyni (nepatrný neúspěch měla žalobkyně pouze co do části příslušenství). Její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. a sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně obdobné žaloby uplatňuje opakovaně, mění jen údaje o částkách, datech a jméně.