13 C 38/2023-108 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 2. 2023 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 104 716,99 Kč s odůvodněním, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . (, banka, ) uzavřel s žalovaným dne 29. 11. 2021 smlouvu o půjčce číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný byl povinen splácet půjčku ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 829 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 15,90 % ročně. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Banka následně úvěr žalovaného s účinností ke dni 3. 6. 2022 zesplatnila a bance vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků. Dne 13. 10. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi bankou a žalobcem dne 12. 10. 2022 postoupena žalobci. Pohledávka ke dni postoupení, tedy k 13. 10. 2022, činila 108 896,51 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do data sepisu žaloby, tj. od 13. 10. 2022 do 28. 2. 2023 nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce žádá úhradu dluhu sestávajícího z dlužné jistiny úvěru ve výši 95 246,58 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 9 470,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 3. 6. 2022 ve výši 74,92 Kč a kapitalizovaného úroku z úvěru z jistiny úvěru do 3. 6. 2022 ve výši 4 104,60 Kč, dále požaduje smluvní úrok 15,90 % ročně z jistiny úvěru od 4. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 104 716,99 Kč.2. Žalovanému byla ustanovena opatrovníkem pro řízení , Jméno zainteresované osoby 1/0, , advokátka, a to za situace, kdy žalovanému nelze doručit ani soudní listiny na území České republiky, ani na území Mongolska.3. Opatrovník u jednání dne 25. 9. 2024 navrhl zamítnutí žaloby, a to za situace, kdy právní předchůdce žalobce nedostatečně prověřil majetkové poměry žalovaného. Současně uvedl, že do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 9 451,02 Kč.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 29. 11. 2021 byl sepsán návrh na uzavření smlouvy o půjčce s , banka, ., kdy žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč s dobou trvání 48 měsíčních splátek po 2 829 Kč. Uvedený návrh byl akceptován ve stejném dni, to znamená 29. 11. 2021 s tím, že byla sjednána zápůjční úroková sazba 15,90 % ročně, RPSN 17,12 %; na úvěru měl žalovaný zaplatit celkem 135 457,96 Kč. Ve stejném dni tak mezi stranami byla sjednána rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb , banka, (, právnická osoba, .) v rámci svého podání ze dne 16. 5. 2022 požádal žalovaného o úhradu všech pohledávek po lhůtě splatnosti, které k předmětnému dni činily 6 568,98 Kč. Následným dopisem ze dne 3. 6. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění půjčky k 3. 6. 2022. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2022. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 2. 11. 2022. Následně byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou.5. Usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 38/2023–56 ze dne 15. 8. 2023 byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V rámci svého podání datovaného dne 3. 10. 2023 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce – poskytovatel úvěr - splnil svou zákonnou povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobce zmiňuje rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020–97 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020–170. Žalobce dále uvádí, že žalovaný do zesplatnění úvěru, tj. 3. 6. 2022 uhradil celkem 9 451,02 Kč. K těmto skutečnostem pak žalobce doložil historický výpis z úvěru, ze kterého bylo zjištěno, že dne 25. 12. 2021 žalovaný uhradil 1 680,67 Kč a 819,33 Kč, dne 26. 12. 2021 uhradil 1.060 Kč, dne 25. 1. 2022 uhradil 1.526,27 Kč a 1.302,73 Kč, dále uhradil dne 25. 2. 2022 částku 31,01 Kč, dále dne 7. 4. 2022 uhradil 1.546,48 Kč, 1.289,51 Kč a 195,02 Kč, celkem tedy 9.451,02 Kč. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, žalobce doložil pouze stručné informace zjištěné o žalovaném, a to, že žalovaný je svobodný, bydlí ve sdíleném bydlení, má středoškolské vzdělání, je zaměstnanec, jeho uváděný příjem je 20 889 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky činí 1.300 Kč a výdaje na živobytí 500 Kč Následně pak právní předchůdce žalobce počítal se započtením výdajů na bydlení v částce 4.000 Kč a započtenými životními náklady v částce 3 860 Kč. Výsledná platební kapacita žadatele v době žádosti je 13 029 Kč. Žádné informace týkající se ověření příjmů a výdajů žalovaného soudu nebyly předloženy.6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu