18 C 87/2024-22 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost vyklidit shora specifikovanou bytovou jednotku.2. Soud žalovaného v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena. Zároveň soud žalovaného poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil a po dobu běhu lhůty k vyjádření soudu nesdělil, jaký vážný důvod by mu měl bránit v tom, aby vyjádření podal.3. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.4. V posuzované věci se jedná o spor mezi účastníky, kdy předmětem řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005).5. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání.6. Bližší odůvodnění tento rozsudek neobsahuje (srov. § 157 odst. 3 o. s. ř. nebo závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012). Pro úplnost soud dodává, že Nejvyšší soud již dříve dovodil, že v případě, že za řízení nastala ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání nároku, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z nečinnosti žalované strany vyvodil zákonu odpovídající závěry a rozhodl v její neprospěch rozsudkem pro uznání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1725/2022), přičemž žalovaný byl v řízení zcela pasivní.7. Co se týče náhrady nákladů řízení, ustálená judikatura pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016). Ocenění předmětné nemovitosti doloženo nebylo, a proto soud aplikoval § 9 odst. 1 advokátního tarifu.8. Žalobkyni v řízení zastupoval advokát, který jí byl ustanoven podle § 30 o. s. ř. a jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Výše odměny ustanoveného zástupce žalobkyně činí 2 178 Kč a tato sestává z odměny stanovené podle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.9. Náklady žalobkyně sestávají z náhrady za dva úkony (výzva k plnění a žaloba) ve výši 600 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.10. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, na náhradě nákladů řízení částku 2 778 Kč, z toho 600 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a 2 178 Kč k rukám státu (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).11. O přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného rozhodl soud podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobkyně, která byla v řízení zcela osvobozena od soudních poplatků, měla ve věci plný úspěch.