22 C 2/2024-30 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ve znění pozdějšího doplňku, domáhal proti žalovanému zaplacení částky 11.851,15 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s žalovaným právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 10.000 Kč, přičemž se zavázal kromě této částky zaplatit věřiteli úrok ve výši 963 Kč, úhradu za služby související s poskytnutím úvěru 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost 929 Kč a inkasní poplatek 1.800 Kč. Dále byl sjednán smluvní úrok z úvěru 15 % ročně a smluvní pokuta. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze 0,1 % denně ve výši 2.496 Kč. Žalobce vzal zpět žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 2.162,65 Kč. Pokud se týče ověřování úvěruschopnosti žalovaného, poukazoval žalobce na údaje uvedené v žádosti o úvěr. Žalobce předložil soudu pouze žádost o úvěr s tím, že jiné listiny k dispozici nemá, resp. věřitel je měl k dispozici ke dni sepsání předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o pravdivosti údajů uvedených žalovaným.2. Za použití ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30.12. 2020 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem a věřitel se na jejím základě zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí v hotovosti celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli plnění a úhrady uvedené shora. Dále se zavázal zaplatit věřiteli dlužnou částku ve čtrnácti splátkách po 1.328 Kč. Pro případ prodlení dlužníka s jakoukoliv splátkou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z žádosti o úvěr ze dne 30. 12. 2020 podepsané žalovaným bylo zjištěno, že tento uvedl náklady na bydlení u rodičů 3.860 Kč, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a příjem z důchodu 8.329 Kč měsíčně. Dále uvedl pravidelné měsíční výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 1.000 Kč a na splátky stávajících půjček 278 Kč. V žádosti je dále uvedeno doložení příjmu výměrem důchodu a předložený doklad totožnosti občanský průkaz. Žalobce nedoložil výměr důchodu ani jiné doklady týkající se doložení poměrů žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a její přílohy bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, . na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě závazku z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 14.324,87 Kč. K úhradě závazku byl dále žalovaný vyzván předžalobní výzvou. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem na předmětnou smlouvu 12.738 Kč4. Podle § 86 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celková výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2015, Faber C – 497/13 bod 42 rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel nesplní svou povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebním úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů, přičemž pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena konkrétními doklady Obdobně soud hodnotí vzniklou procesní situaci, kdy v žádosti o úvěr je sice uváděno předložení některých dokladů žalovaným, avšak žalobce je nemá k dispozici a nemůže soudu prokázat jejich obsah. Důsledek takové důkazní situace je stejný, jako kdyby žádné doklady předloženy nebyly. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat při tom doklady k jeho tvrzení a současně je dle § 78 odst.2 písm b) ZSÚ povinen uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti. Těmito doklady lze u soudu prokázat splnění povinnosti odborné péče při posuzování úvěruschopnosti, a postavit najisto, že z žalobcem označených dokladů bylo při posuzování úvěruschopnosti skutečně vycházeno.7. Předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., což vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 cit. zákona a ke vzniku nároku žalobce na vrácení pouze poskytnuté jistiny, což stanoví speciální ust. § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalobní požadavek na zaplacení plnění sjednaných v předmětné smlouvě o úvěru soud zamítl, když smluvní ani zákonný nárok žalobci na tato plnění s ohledem na neplatnost předmětné smlouvy nevznikl. Z neplatné smlouvy totiž nenáleží žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty, úhrady za administrativní činnost či za umožnění hotovostních splátek apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo, a proto byla v tomto rozsahu žaloba zamítnuta. Žalovaný prokazatelně obdržel jistinu ve výši 10.000 Kč, a zaplatil žalobci na základě předmětné smlouvy celkem 12.738 Kč, tedy více než dlužil na jistině, a proto byla žaloba v zamítnuta také ohledně požadované jistiny.8. Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky (rozsudek ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) vyplývá, že nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením /zbývající části/ jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ, což je doba přiměřená možnostem spotřebitele. Za situace, kdy žalovaná strana netvrdila a následně neprokázala, že v jejích možnostech je splácet jistinu úvěru pouze konkrétními splátkami či v delší lhůtě, když břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech nese sám spotřebitel, je nutno dovodit, že v možnostech žalované strany je splatit jistinu úvěru až ve lhůtě počínající od právní moci rozsudku, přičemž pokud došlo k dřívějšímu vrácení jistiny, nemohl žalobci vzniknout nárok na zaplacení úroku z prodlení z jistiny, a proto byla žaloba ohledně uplatněného úroku z prodlení zamítnuta.9. Za použití ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. bylo ve výroku II. řízení zastaveno ohledně částky 2.162,65 Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobcem po výzvě soudu k předložení dokladů týkajících se posouzení úvěruschopnosti.10. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož v řízení úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Pro tento účel bylo částečné zpětvzetí považováno z procesního hlediska za neúspěch žalobce, když v tomto rozsahu zastavení řízení zavinil. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.