11 C 115/2025-20 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou z rušené držby doručenou zdejšímu soudu dne 28. 8. 2025 domáhal se žalobce vůči žalovanému, aby mu soud v řízení podle § 176 a násl. občanského soudního řádu uložil „zdržet se provozování omezení vstupu a vjezdu“ přes pozemek parc.č. St. , Anonymizováno, v k.ú. a obci , Anonymizováno, (dále jako Nádvoří) na pozemek parc.č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a na pozemek parc.č. St. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., oba v k.ú. a obci , adresa, (dále společně jako Pozemky) „za účelem přístupu a příjezdu“ k nim, a uvést Nádvoří v předešlý stav, tedy „odstranit z Nádvoří veškeré tam umístěné zábrany vstupu a vjezdu“. Tvrdil, že Pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného a žalobce je nepřetržitě užívá již po dobu osmi let, a to nejprve na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem dne 1. 6. 2017, a následně na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím dne 30. 8. 2019 (dále jako Kupní smlouva), když předmětem Kupní smlouvy byl prodej Pozemků žalovanému za kupní cenu ve výši , částka, splatnou dílčími splátkami po dobu následujících osmnácti let s tím, že po doplacení kupní ceny bude podán návrh na vklad vlastnického práva žalobce k Pozemkům do katastru nemovitostí. V minulosti žalovaný žalobce vyzval k vyklizení Pozemků, žádal jej o vydání bezdůvodného obohacení za jejich užívání a žádal jej rovněž o zaplacení částky , částka, jako příspěvku za to, že žalovaný opravil cestu. Dne 21. 7. 2025 pak došlo k tomu, že žalovaný na Nádvoří v místech, kde vede jediná přístupová cesta k Pozemkům, instaloval uzamykatelnou závoru a žalobci od ní nevydal klíče, čímž je žalobci bráněno v tom, aby Pozemky užíval. Žalobce má za to, že ze strany žalovaného jde o jednání zneužívající právo a rozporné s dobrými mravy.2. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.3. O žalobě bylo možno rozhodnout jen na základě skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listin. Soud proto s přihlédnutím ke krátké lhůtě uvedené v ustanovení § 177 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.4. Při rozhodování vycházel soud zejména z následujících důkazů, z nichž zjistil:- z informace o pozemku (čl. 6 a 7), že žalovaný je vlastníkem Pozemků;- z informace o pozemku (čl. 16), že žalovaný je vlastníkem Nádvoří;- ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 6. 2017 (čl. 8-9), že žalovaný jako pronajímatel touto smlouvou přenechal žalobci jako nájemci do nájmu za účelem provozování jeho podnikatelské činnosti prostory nacházející se v budovách bez č.p./č.e., které jsou součástí Pozemků, a to na dobu 24 měsíců od 1. 9. 2017, a žalobce se zavázal platit za to žalovanému nájemné ve výši , částka, měsíčně;- z Kupní smlouvy ze dne 30. 8. 2019 (čl. 10-11), že žalovaný jako prodávající s žalobcem jako kupujícím spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalovaného převést na žalobce vlastnické právo k Pozemkům (a dále k pozemku parc.č. , hodnota, vzniklé oddělením od pozemku parc.č. , Anonymizováno, v k.ú. a obci , adresa, dle geometrického plánu č. , hodnota, ) za dohodnutou kupní cenu ve výši , částka, , která měla být zaplacena dle sjednaného splátkového kalendáře v průběhu následujících osmnácti let s tím, že po jejím zaplacení žalobce nabude vlastnické právo k Pozemkům vkladem do katastru nemovitostí. Kupní smlouva však ani neobsahovala závazek žalovaného umožnit žalobci do doby převodu vlastnického práva k Pozemkům užívání Pozemků;- z výzvy k vyklizení (čl. 12), že žalovaný dne 26. 3. 2024 vyzval žalobce k vyklizení Pozemků s tím, že žalobce dle jeho názoru užívá Pozemky bez právního důvodu;- z fotodokumentace (čl. 13-15), že tato zachycuje uzamčenou závoru zasahující přes celou šíři komunikace mezi dvěma budovami a brání tak průjezdu po této komunikaci;- z výzvy k odstranění překážek (čl. 17), že žalobce žalovaného vyzval k odstranění uzamykatelné závory bránící mu v příjezdu k Pozemkům.- z úředního záznamu o podání vysvětlení (čl. 18), že žalobce dne 27. 7. 2025 před orgánem Policie České republiky vypověděl, že žalovaný na začátek průmyslového areálu instaloval závoru bránící žalobci k halám, kde má uskladněný materiál. Ostatní od závory klíče dostali.5. Výše uvedená zjištění s přihlédnutím ke skutkovým tvrzením účastníků lze shrnout tak, že žalovaný je vlastníkem jak Nádvoří, tak i Pozemků. V době od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2019 užíval žalobce Pozemky na základě nájemní smlouvy, dne 30. 8. 2019 byla mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím uzavřena Kupní smlouva, na jejímž základě má být na žalobce převedeno vlastnické právo k Pozemkům, avšak až po úplné úhradě kupní ceny, k čemuž doposud nedošlo. Kupní smlouva neobsahuje ustanovení, na jehož základě by byl žalobce oprávněn Pozemky užívat i před převodem vlastnického práva. Dne 26. 3. 2024 žalovaný žalobce vyzval k vyklizení Pozemků s tvrzením, že je užívá bez právního důvodu. Dne 21. 7. 2025 žalovaný na Nádvoří instaloval uzamykatelnou závoru, která žalobci brání v příjezdu k Pozemkům.6. Podle § 88 zákona písm. b) č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) Namísto obecného soudu, případně namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a);7. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.8. Podle § 178 o.s.ř. V řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.9. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.10. Podle § 1008 odst. 1 o.z. Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu a o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.11. Podle § 987 o.z. Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.12. Věcná příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí o žalobě z rušené držby vyplývá z obecného ust. § 9 odst. 1 o.s.ř., místní příslušnost vyplývá z cit. ust. § 88 písm. b) o.s.ř.13. K umístění závory na Nádvoří došlo dle tvrzení žalobce, které nebylo žalovaným nijak rozporováno, dne 21. 7. 2025 a žalobce svou žalobu podal u soudu dne 28. 8. 2025. Je tedy zřejmé, že ji podal v zachovalé prekluzivní lhůtě uvedené v § 1008 odst. 1 o.z. a soud se jí mohl věcně zabývat.14. Při posuzování právní stránky věci soud vycházel zejména z cit. ust. § 178 o.s.ř., které stanoví limity soudního přezkumu v případě této žaloby, přičemž lze odkázat na závěry, k nimž v případě žaloby z rušené držby dospěl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 5. 2022, sp.zn. I. ÚS 2463/21, z nějž se podává, že: „… Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojeného stavu; proto obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší.“, a v této souvislosti i na závěry komentářové literatury, dle níž „Podle § 987 o.z. je držitelem ten, kdo vykonává faktickou moc nad věcí nebo právem a zároveň realizuje tuto moc pro sebe, tedy bez závislosti na třetí osobě, například pronajímateli. Proto se ochrany žalobou z rušené držby může dovolat jen ten, kdo má věc reálně ve své moci a zároveň tuto moc naplňuje pro sebe. Takovou osobou není pouhý detentor věci. Není jí tedy ani nájemce pozemku nebo bytu. Přístup, podle něhož žaloba z rušené držby míří i na detenci, by vedl k popření faktu, že podle § 176 a násl. o.s.ř. má být chráněna držba (ovšem bez ohledu na to, zda je řádná, poctivá nebo pravá), a nikoliv poslední pokojný stav užívání věci nebo práva bez zjevného úmyslu držet věc nebo právo pro sebe. Měl-li by zákonodárce v úmyslu chránit poslední pokojný stav, neposkytoval by ochranu výslovně jen držbě, ale právě „poslednímu pokojenému stavu“, jak tomu bylo do 31. 12. 2013. (…) Ochrany rušené držby se nemůže domáhat ten, jehož právo k věci je založeno na závazkovém vztahu. Nejedná se o pouhou detenci.“ [srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol.: Občanský soudní řád, komentář, 3. vydání (3. aktualizace), Praha, C.H.Beck, 2024, komentář k § 180, body 8, 9 a 13].15. Jak vyplývá ze skutkových závěrů uvedených výše, žalobce vůbec netvrdil, že by byl vlastníkem Pozemků, a z jím předložených důkazů vyplývá, že jejich vlastníkem je naopak žalovaný. V době od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2019 byl žalobce jejich nájemcem, nicméně ani v té době by mu nepříslušelo dovolávat se ochr