20 C 56/2025-48 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 1. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 34 874 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovanou uzavřela dne 11. 5. 2024 Úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla částku ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala k úhradě této částky společně s poplatkem 825 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců s tím, že jednotlivé splátky byly rozepsány ve splátkovém kalendáři. Sjednány byly další volitelné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku (99 Kč), dále si žalovaná 2x prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky (poplatek ve výši 2 475 Kč), v rámci 2. až 8. splátky byl vynesen úrok ve výši 1 225 Kč. Žalovaná za dobu trvání úvěru uhradila pouze částku 2 502 Kč. Následně se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu (1 500 Kč) a účelně vynaložené náklady (1 030 Kč). Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny 24 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 825 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 2 450 Kč, úroků 3 675 Kč, účelně vyložených nákladů 1 030 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 206,38 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 874 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v návrhu popisovala průběh posuzování úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který byl žalované doručen dne 2. 6. 2025 do datové schránky. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu včasný odpor, který dále odůvodnila v podání ze dne 2. 7. 2025. Sdělovala, že nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru neuznává, jedná se o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná, když žalobkyně nesplnila povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované. Od žalobkyně obdržela částku ve výši 25 000 Kč. V minulém období se dostala do náročné životní situace a mylně se domnívala, že tuto skutečnost vyřeší spotřebitelským úvěrem. O úvěr požádala na , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Považuje za sporné, zda úvěrová smlouva byla vůbec uzavřena. Žalobkyně neprokázala, že mezí ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy právě v takovém znění, v jakém ji žalobkyně předkládá. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Rovněž RPSN odporuje dobrým mravům, kdy jeho výše činí 49,2 %, avšak dle ČNB činila výše RPSN u spotřebitelských úvěrů v květnu 2024 9,31 %. Poplatek za poskytnutí úvěru je zavádějícím způsobem uveden v části „Veškeré další náklady vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr“ mezi poplatky za tzv. volitelné doplňkové služby, ačkoliv se jedná o náklad mandatorní a v konečném důsledku navyšuje celkovou výši nákladů na spotřebitelský úvěr. Zavádějící a ve značném nepoměru k výši poskytnutého úvěru i samotné splátky je Poplatek za prodloužení doby splatnosti o 15 dnů, tzv. Korunový odklad, který navyšuje závazek spotřebitele. Žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala příjmy a výdaje žalované, nijak je neověřovala. K metodice žalobkyně žalovaná uváděla, že izolované použití matematického modelu, který počítá místo s reálnými doloženými náklady na bydlení a živobytí s částkou životního minima a normativu na bydlení, již bylo několikrát vyvráceno jako nevhodný nástroj ověřování úvěruschopnosti. Žalovaná navrhovala, že žalobkyni zaplatí částku 22 498 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbytku navrhovala žalobu zamítnout. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhovala, aby soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., případně aby jí přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Dále navrhovala úhradu dlužné částky v měsíčních splátkách po 1 000 Kč.3. Žalobkyně v podání ze dne 24. 7. 2025 odkazovala na Kartu klienta a Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta. Tvrdila, že provedla lustraci žalované v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (nenalezen). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že totožnost klienta je ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu nebo výpisem z bankovního účtu, či ověřovací transakcí 1 Kč, případně službou Bank ID. V tomto případě bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím Bank ID a rovněž byla vyžádána kopie občanského průkazu. Všechny splátky i s jednotlivými poplatky byly podrobně vypsány ve smlouvě. K námitce RPSN žalobkyně sdělovala, že RPSN uvedené ve smlouvě je horní hranice RPSN v případě, že žalovaná využije a sjedná všechny možné dobrovolné poplatky za služby. V případě řádného splácení by výše RPSN za úroky a poplatky za poskytnuté služby činila 23,55 %. V závěru podání žalobkyně souhlasila se splátkami ve výši 1 200 Kč měsíčně s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, se stává splatným celý zůstatek výše dlužné částky.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k usnesení soudu nevyjádřila, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tedy podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 11. 5. 2024 úvěrovou smlouvu, jejímž prostřednictvím poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 825 Kč a dále s poplatky za sjednané doplňkové služby (poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně). Pro případ prodlení s úhradou úvěru bylo dohodnuto, že žalobkyně může požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním (300 Kč za měsíc vymáhání), smluvní pokutu (ve výši 500 Kč) a úroky z prodlení dle zákonné sazby. Smlouva dále podrobněji upravovala práva a povinnosti smluvních stran, podmínky úvěru, možnost prodloužení splatnosti úvěru (korunový odklad, desetiprocentní odklad), splácení úvěru, jednotlivé doplňkové služby, náklady úvěru a ukončení smlouvy. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak specifikoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a důležité právní aspekty. Dne 11. 5. 2024 byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, a to převodem na účet žalované (což žalobkyně osvědčila dokladem). Ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019 jsou patrny ceny za jednotlivé poplatky a doplňkové volitelné služby poskytované žalobkyní v souvislosti s úvěrem, dále ceny za náklady úvěru, výše RPSN. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 5. 8. 2024 a dne 8. 9. 2024 žalovaná uhradila po 1 Kč. Dne 16. 11. 2024 uhradila 2 500 Kč. Ke dni 31. 1. 2025 žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky tzv. předžalobní upomínkou. Byla vyčíslována celková dlužná částka (34 874 Kč), kdy žalovaná byla vyzvána k její úhradě nejpozději do 14. 3. 2025 na tam uvedený bankovní účet. Zaslání předžalobní výzvy bylo doloženo podacím archem České pošty. Žalobkyně dále předložila kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje příjmu 32 000 Kč měsíčně (jako zaměstnanec), příjmy ostatních členů činí 7 500 Kč měsíčně, měsíční splátky dalších úvěrů činí 3 000 Kč. U kolonky Počet dětí je vyznačena 1. Žalovaná byla lustrována v ISIR (s negativním výsledkem), v NRKI (pozitivní vyhodnocení) a v CRIBIS (bez exekuce). Z úvěrové zprávy NRKI pak soud zjistil, že tato zpráva obsahuje základní informace o žalované, dále detaily ohledně jednoho existujícího splátkového úvěru. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta pak popisovala proces zjišťování kreditního skóre žalované coby spotřebitele, zda je schopna splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Totožnost žalované byla ověřena z fotokopie občanského průkazu a z Bank ID.6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřeb