9 C 10/2025-32 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 31 717,26 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, uzavřel dne 26. 6. 2019 s žalovanou Smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem D , Anonymizováno, v hotovosti týdenní 02/2018, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 13 000 Kč v hotovosti, kdy za poskytnutí této hotovosti byla žalovaná povinna zaplatit poplatek ve výši 11 441 Kč. Žalovaná měla celkovou částku 24 441 Kč uhradit prostřednictvím 60týdenních splátek (v hotovosti) po 408 Kč (poslední měla činit 369 Kč). Žalovaná však uhradila pouze částku 1 888 Kč. Jelikož neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, dostala se do prodlení, v jehož důsledku vzniklo původnímu věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně níž byla žalovaná v prodlení (smluvní pokuta byla vyčíslena na částku 6 500 Kč), dále na zaplacení zákonného úroku z prodlení (760,10 Kč) a sankčních poplatků (2 700 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (s účinností ke dni 1. 2. 2022). Postoupená pohledávka sestává z jistiny 12 221,88 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 10 295,38 Kč, smluvní pokuty 6 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 760,10 Kč, sankčních poplatků 2 700 Kč. Jako příslušenství pak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 221,88 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 12 221,88 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem žalobkyně sdělila, že bylo vycházeno mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb, bylo nahlédnuto do insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres MÚ a OÚ, interních registrů atd. Byla vyhodnocena celková finanční situace žalované za provedené konfrontace doložených skutečností žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů.2. V podání ze dne 8. 8. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (nyní § 86 zákona č. 257/2016 Sb.) transponuje čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru (CCD), kdy tento článek stanoví, že úvěruschopnost musí být posouzena na základě „dostatečných“ informací od spotřebitele, a je-li to „nezbytné“, na základě vyhledávání v příslušné databázi. CCD v recitálu 26 stanoví, že členské státy jsou v oblasti posouzení úvěruschopnosti oprávněny vydávat pro poskytovatele spotřebitelského úvěru „Vhodné pokyny a obecné směry“. Čl. 8 CCD proto upravuje základní pravidla pro posouzení úvěruschopnosti, v jejichž mezích jsou členské státy oprávněny je konkretizovat. Rozhodnutí SDEU navíc naznačuje, že při nastavení pravidel pro posouzení úvěruschopnosti by spíše než členské státy měli dostat prostor pro vlastní uvážení poskytovatelé úvěru. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti dle čl. 8 CCD zveřejnil Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) dne 29. 5. 2020 Obecné pokyny pro poskytování a sledování úvěru EBA/GL/2020/06, kdy tyto pokyny obsahují pravidla pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. ČNB se těmito pokyny řídí. Původní věřitel vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou dostupné z jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. S ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním získané informace, jakož i informace poskytnuté mu samotným spotřebitelem, původní věřitel s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli bude úvěr poskytnut. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru v rozsahu jednoho paragrafu o dvou odstavcích (reálně se posouzením úvěruschopnosti zabývá toliko § 86 zákona č. 257/2016 Sb.) se v interní metodické základně původního věřitele promítá do vnitřních předpisů, v nichž je proces posuzování úvěruschopnosti popsán do nejmenšího detailu, přičemž tato metodika a postupy původního věřitele při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů jsou pravidelně podrobovány dohledu ze strany ČNB. Původní věřitel tedy žádným způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval ani v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Původního věřitele v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí od ČNB nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem úvěrů, který nepodléhá tak razantní kontrole jako původní věřitel. Původní věřitel před uzavřením smlouvy s žalovanou a poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované a kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Původní věřitel prověřil výši závazků a platební morálku žalované nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. V dané věci bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný negativní záznam (kdy tyto spočívají v informacích o porušení platební morálky, popř. delikvenci). Žalovaná neměla ani žádný negativní záznam dle SOLUS. Žalovaná byla lustrována i v dalších databázích (insolvenční rejstřík – bez nálezu, centrální evidence exekucí – v době uzavření smlouvy nebyla vedena proti žalované žádná exekuce, neplatné doklady – bez nálezu, evidence adres OÚ, MÚ –bez nálezu). Původní věřitel komplexně vyhodnotil aktuální finanční situaci žalované s ohledem na její příjem, který posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Schopnost žalované splácet úvěr byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě informací od žalované, které vycházely především z dostupných historických informací o žalované, zahrnujících např. reálná data o průběhu splácení předchozí angažovanosti žalované a kontroly správnosti a pravdivosti dokumentů předložených žalovanou obchodnímu zástupci před uzavřením smlouvy. Před podpisem smlouvy žalovaná doložila doklad o rodičovském příspěvku (rozhodnutí o přiznání dávky). Vázaný zástupce původního věřitele vyplnil na základě dokumentů předložených žalovanou před uzavřením smlouvy Zákaznickou kartu. Zákaznická karta je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovanou. Pravost informací uvedených v kartě stvrzuje podpis žalovaného společně s podpisem vázaného zástupce. Žalovanou bylo sděleno (a na základě dodaných podkladů bylo ověřeno), že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 7 539 Kč, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 26 000 Kč, v součtu tedy příjmy dosahují výše 33 530 Kč. Tyto skutečnosti byly následně ověřeny a zkontrolovány paní , jméno FO, , vázanou zástupkyní původního věřitele. Původní věřitel po posouzení příjmu žalované provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Přitom posuzoval nejen výdaje sdělené a doložené žalovanou, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje posuzoval i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Dle názoru žalobkyně tedy není možné po poskytovateli úvěru požadovat, aby byly veškeré výdaje objektivně ověřené, jelikož tento požadavek není naplnitelný (např. ohledně peněžních prostředků v hotovosti). Výdaje žalované byly původním věřitelem zkoumány v souladu s vnitřními předpisy, kdy byla použita schvalovací strategie pro stávající zákazníky. V rámci zkoumání výdajů byl aplikován i výpočet behaviorálního score, který zohledňuje platební morálku žadatele. Ve spojitosti s údaji zjištěnými z nebankovního registru klientských informací a bankovního registru klientských informací bylo zjištěno a ověřeno, že bonita žalované je dostatečná pro poskytnutí předmětného úvěru. Vázaný obchodní zástupce při pořizování zákaznické karty s žalovanou ověřoval výdaje žalovan