11 C 145/2025-40 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 9. 2025 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 78 329,50 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 30. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 1,02 % p.d., poplatkem za poskytnutí úvěru 1,99 % z čerpané částky a dalšími poplatky (za službu „, Anonymizováno, “ 1 649,99 Kč a za „, Anonymizováno, “ 101,76 Kč) vrátit ve splátkách počínaje první splátkou dne 26. 6. 2024 s tím, že konec kreditového rámce měl nastat 21. 11. 2025. Před poskytnutím úvěru žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila počet členů domácnosti žalovaného, kolik z nich má příjem, měsíční příjmy žalovaného a jeho pravidelné výdaje, dále zjistila, že žalovaný není registrován v registru exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a do dalších registrů, například katastrálního rejstříku a rejstříku politicky aktivních osob. Žalobkyně žalovanému poskytla převodem na jeho účet č. , č. účtu, v době od 30. 5. 2024 až 18. 9. 2025 úvěr v celkové výši 35 000 Kč, žalovaný však na úhradu svého dluhu zaplatil žalobkyni pouze částku 386,02 Kč a s úhradou pravidelných denních splátek se dostal do prodlení, což žalobkyni vedlo k tomu, že Smlouvu vypověděla ke dni 24. 2. 2025. Ke dni sepsání žaloby činila pohledávka žalobkyně za žalovaným 78 329,50 Kč a byla tvořena- jistinou 34 613,78 Kč;- poplatkem za vyplacení úvěru 419,57 Kč;- smluvním úrokem 41 284,17 Kč;- poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 1 213,57 Kč a- poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 3,84 Kč.- smluvní pokutou ve výši 0,1 % p.d. ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 25. 11. 2024 do 23. 2. 2025, což žalobkyně vyčíslila na částku 794,57 Kč.Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani poté co mu byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 8. 9. 2025.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 23. 12. 2025, vyjádřil při jednání dne 12. 2. 2026. Připustil, že „něco vyklikal“, nicméně nepotvrdil, že to byla právě Smlouva. Nepamatoval si, že by žalobkyni posílal nějaké listiny. Připustil rovněž, že částka 35 000 Kč od žalobkyně byla na jeho účet připsána. Splatil však rozhodně více, než částku 386 Kč. Dále poukázal na svou nemajetnost a na skutečnost, že je zatížen splátkami dalším úvěrovým společnostem. Požádal proto o splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně.3. Při rozhodování ve věci soud vycházel z následujících důkazů, z nichž zjistil:- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně o žalovaném zjistila, že žije v trojčlenné domácnosti, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 15 000 Kč (o charakteru bydlení, zda nájemní, nebo vlastnické, zde nebylo uvedeno ničeho), jeho další nezbytné výdaje činí 0 Kč, zbytné výdaje činí 0 Kč a jeho čistý měsíční příjem činil 49 714 Kč (o typu příjmu, zda ze zaměstnání, důchodu či dávek, zde nebylo uvedeno ničeho). Ostatní zde uvedené údaje vznikly dopočtem. Jednalo se však o interní dokument žalobkyně s pochybnou důkazní hodnotou.- z obsahu e-mailové zprávy ze dne 24. 2. 2025, že žalobkyně vyhotovila zprávu, v níž žalovaného upozorňovala na prodlení s úhradou jeho závazků vůči žalobkyni v délce 92 dní. Nicméně nebylo prokázáno, že by tato e-mailová zpráva byla žalovanému skutečně odeslána, či dokonce doručena.- z předžalobní výzvy ze dne 29. 8. 2025 ve spojení s podacím lístkem, že žalobkyně zastoupena právní zástupkyní vyzvala žalovaného k úhradě částky 78 329,50 Kč s odkazem na jeho dluh ze Smlouvy. Nebylo však prokázáno, že by tato předžalobní výzva byla žalovanému skutečně doručena.- z potvrzení společnosti , Anonymizováno, ze dne 19. 12. 2025 (čl. 16), že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že na tento účet byla dílčími platbami ve dnech 30. 5. 2024 až 18. 9. 2024 připsána částka celkem 35 000 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .- z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, (čl. 25-35), že v období od 26. 6. 2024 do 9. 1. 2025 byla dílčími platbami z účtu žalovaného na účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, převedena celkem částka 30 544,97 Kč.4. Z dalších žalobkyní předložených důkazů, a to- „informace pro spotřebitele“, „souhlas se zpracováním osobních údajů“, „předpis denních splátek“ (který žalobkyně bůhvíproč předložila třikrát), „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, „autorizace ověření totožnosti“, „přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, „bankID výpis“, „identifikované příjmy“, „obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože se jednalo o interní dokumenty žalobkyně bez důkazní hodnoty.- „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a „všeobecné obchodní podmínky“ soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože smlouva nebyla podepsána žalovaným a nebylo prokázáno, že by právě toto právní jednání (se zde zachyceným obsahem) žalovaný učinil.5. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Ve dnech 30. 5. 2024 až 18. 9. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, , jehož majitelem byl žalovaný, převedena celkem částka 35 000 Kč z účtu žalobkyně, žalovaný pak žalobkyni vrátil celkem částku 30 544,97 Kč. Předžalobní výzva ze dne 29. 8. 2025 byla žalovanému zaslána téhož dne na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o. z.), ve znění pozdějších právních předpisů (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).6. Naopak skutková tvrzení žalobkyně ohledně toho, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu s jí vylíčeným obsahem a že před jejím uzavřením řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, prokázáno nebylo, když žalobkyně k prokázání této skutečnosti přiložila pouze listiny, které vyhotovila sama, bez důkazní hodnoty a žalovaný tuto skutečnost neučinil nespornou. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) k označení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzení. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř.7. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.8. Podle ust. § 2991 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Na skutkový stav popsaný výše, kdy zejména nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 35 000 Kč, tudíž žalovaný je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinen tuto částku vydat, co