20 C 87/2025-28 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 23. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19 916,07 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 22. 12. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 19 999 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit úrok 19,9 % ročně a dále poplatky dle Ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná měla poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek po 618 Kč. Tento svůj závazek však nedodržela a dostala se do prodlení se splácením. Žalobkyně tak celý úvěr prohlásila dne 2. 10. 2024 za splatný. Žalobkyně dále v návrhu popisovala proces posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Jelikož žalovaná již ničeho neuhradila, domáhá se žalobkyně zaplacení dlužné jistiny 19 297,07 Kč, poplatků 619 Kč, dlužného smluvního úroku 1 520,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 517,17 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 19 297,07 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 297,07 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení.2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit (podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalované do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Elektronický platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř.3. V podání ze dne 21. 10. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že žádost byla poskytnuta přes interní klientské call centrum. Žalovaná zde sdělila, že má příjem ve výši 13 000 Kč, výdaje ani splátky nemá. Banka ověřila mimo jiné insolvenční rejstřík k žalované, dále její předchozí splátkovou morálku (přes CBCB) a historii v interní evidenci klientů. Banka stanovila životní výdaje žalované na částku 10 010 Kč, a to na základě dat sdělených žalovanou. Banka dotazem do CCB a do vlastních systémů zjistila, že žalovaná neměla v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů, splátkové zatížení činilo 618 Kč. Na úvěr žalovaná dosud uhradila částku 5 387,73 Kč.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení nikterak spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění.Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 22. 12. 2023 Smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 19 999 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně, RPSN 22,18 %. Úvěr měl být splacen do 20. 12. 2027 v měsíčních splátkách po 618 Kč. Čl. 8 smlouvy upravoval možnost zesplatnění úvěru pro případ neplnění smluvních podmínek žalovanou. Smlouva byla uzavřena na základě Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, kdy v této listině žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů/partnera, jejím zdrojem příjmů je mateřská (rodičovská) ve výši 13 830 Kč. Domácnost tvoří celkem , hodnota, členové, z toho je jeden bez pravidelného příjmu. Dále uvedla, že nemá splátky ani výdaje. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pak upravovaly podrobněji práva a povinnosti smluvních stran. Ceník pro soukromou klientelu stanovoval jednotlivé ceny za služby a produkty žalobkyně. Z výpisu z úvěrového účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná dne 22. 12. 2023 čerpala částku 19 999 Kč. Žalovaná byla vyzývána dopisy ze dne 31. 8. 2024 a 2. 10. 2024 k úhradě dlužné částky, bylo jí oznámeno zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2025 byla žalovaná opět vyzvána k úhradě dlužné částky, bylo upozorněna na možné soudní řízení. Zaslání této upomínky bylo doloženo poštovním podacím archem. Z Platebního rozpisu soud zjistil, že žalovaná pobírala sociální dávky, a to rodičovský příspěvek (13 000 Kč) a přídavek na dítě (830 Kč). Z poštovních poukázek adresovaných žalované je zřejmé, že žalované byly poskytnuty Úřadem práce ČR částky (dávky) ve výši 13 830 Kč.6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.11. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek mimo jiné zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá nejen na smluvní úrok, ale i na sjednané poplatky. Bylo prokázáno, že žalovaná načerpala od žalobkyně částku 19 999 Kč. Žalovaná se smluvně zavázala splatit poskytnutý úvěr včetně úroků a platit poplatky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně úvěr ke dni 2. 10. 2024 zesplatnila. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to každý z těchto úroků jednak v kapitalizované výši, a jednak v procentní výši (do zaplacení). Soud konstatuje, že žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, kdy zkoumala její příjem i výdaje, a zejména ohledně výdajové stránky se nespokojila s tvrzením žalované, která v žádosti uvedla, že nemá žádné výdaje a žalobkyně tak stanovila životní výdaje žalované na přiměřenou částku. Rovněž výše měsíční splátky 618 Kč byla přiměřená příjmu žalované.12. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění z titulu úvěrové smlouvy ze dne 22. 12. 2023.13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položk