20 C 88/2025-21 – Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 7. 7. 2025 (ve znění doplňujícího návrhu ze dne 24. 4. 2026) se žalobkyně (dříve pod názvem , právnická osoba, .) domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 931,85 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku byla s žalovaným uzavřena dne 20. 10. 2024 Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl vyplacen ve výši 5 500 Kč. Žalovaný si zvolil doplňkové služby Presto a Klidné spaní, za tyto služby mu byly účtovány poplatky 165 Kč a 84,18 Kč. Sjednaný smluvní úrok činil 1,066 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně tedy vypověděla smlouvu o úvěru ke dni 24. 2. 2025. Dlužná částka sestává z jistiny 5 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvního úroku 7 012,15 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 84,18 Kč, smluvní pokuty 61,07 Kč, dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 858,60 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně rovněž specifikovala, jak posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, který byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.3. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podání ze dne 5. 11. 2025 uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno v souladu s interní metodikou schválenou ČNB a se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb. Byly zjišťovány informace ohledně počtu členů domácnosti žalovaného (a majících příjem), pravidelné měsíční výdaje i příjmy, když výše čistého měsíčního příjmu činila 72 749 Kč (kdy tato výše umožňuje bezproblémové splácení úvěru). Dále žalobkyně provedla lustrace v různých registrech k osobě žalovaného. V podání ze dne 24. 4. 2026 dále sdělila, že žalovaný na daný úvěr neuhradil ničeho a že dlužná jistina činí 5 500 Kč, nikoliv 5 499,97 Kč.4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby, ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění.Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 10. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši až 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a zaplatit ceny za volitelné služby. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, tedy s možností opětovného čerpání. Úroková sazba činila 1,066 % denně, RPSN 2 404,09 %. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení s plněním smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí smlouvy byly listiny: Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky (ty pak podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o úvěru). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 500 Kč (dne 20. 10. 2024, a to na účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, ). Totožnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo žalovanému oznámeno e-mailem ze dne 24. 2. 2025, byla vyčíslována dlužná částka ke dni výpovědi. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a zároveň byl upozorněn na možné soudní řízení. Zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Z Metodiky bylo zjištěno, že tento dokument upravuje obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, interní pravidla pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti a proces samotného posouzení úvěruschopnosti. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrno, že žalovaný žije s dalšími 2 osobami v domácnosti (z nichž 2 mají příjem), jeho měsíční výdaje za bydlení činí 11 000 Kč, za další nezbytné výdaje hradí 4 000 Kč, za ostatní zbytné výdaje pak 7 000 Kč a za půjčky 9 000 Kč. Dosahuje ověřeného čistého měsíčního příjmu 72 749 Kč (žalovaný uvedl 70 000 Kč). Disponibilní příjem tak činí 50 900 Kč, rezerva pro výdaje pak 600 Kč. Z listiny Identifikované příjmy soud zjistil, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 72 749 Kč. Z výpisu z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik za období 18. 10. 2023 až 19. 10. 2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek činí 2 456,24 Kč, dále že žalovaný platí za nájem garáže částku 7 000 Kč, za nájem hradil 15 000 Kč – 17 000 Kč. Žalovaný si sjednával další zápůjčky (např. od , právnická osoba, ze dne 16. 10. 2024 ve výši 30 000 Kč, ze dne 17. 9. 2024 ve výši 10 000 Kč), splácel další zápůjčky jak bankovním, tak i nebankovním subjektům. Je zde evidován převod mzdy od , právnická osoba, . (za poslední 3 měsíce tvořila částku ve výši 50 951 Kč, 53 054 Kč, 59 819 Kč) a od , právnická osoba, (za poslední 3 měsíce ve výši 17 109 Kč, 14 420 Kč, 19 896 Kč). Dále jsou evidovány příchozí i odchozí platby od , právnická osoba, . v řádech tisíců korun.6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jedn