113 C 22/2019-63 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2019 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 21.953 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], posledně bytem [adresa], na základě části b) žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 8. 10. 1999 revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Zůstavitelka vyčerpala ke dni úmrtí z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 238.682,73 Kč, kdy zůstavitelka se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 5 % z tohoto rámce splatných vždy k 10. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Dědické řízení bylo skončeno dříve, než se žalobce dozvěděl o úmrtí zůstavitelky. Nestačil se proto se svojí pohledávkou do dědického řízení přihlásit. Žalobce požaduje dlužnou částku 21.953 Kč, a to po jediném dědici zůstavitelky – žalovaném. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 8. 3. 2019 k úhradě dluhu. 2. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [země] podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky. Příslušnost soudu k rozhodování věci je dána nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to dle článku 18 odst. 2. nařízení. 3. V rámci vyjádření se k tzv. kvalifikované výzvě (usnesení č. j. 113 C 22/2019-40 ze dne 8. 6. 2020) žalovaný sdělil, že o dluhu zemřelé, který je předmětem podané žaloby, nevěděl, uvedl, že v rámci dědického řízení uplatnil výhradu soupisu pozůstalosti. Čistá hodnota pozůstalosti činila 9.550 Kč. Dále uvedl, že dluhy ve výši 12.892 Kč z meritorního usnesení notáře již byly žalovaným řádně a plné výši zaplaceny. Žalovaný z procesní opatrnosti vznesl námitku promlčení žalované částky, rovněž namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce. Dále uvedl, že žalobce řádně nespecifikoval jednotlivé položky dluhu, a to zejména výpočet jistiny, úroků, poplatků apod. 4. V dané věci soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. 5. K námitce žalovaného žalobce písemně reagoval, že není podstatné, pokud žalovaný nevěděl o existenci dluhu. Vzhledem k uplatnění pohledávky žalobcem je třeba k pasivům zjištěným v dědickém řízení ve výši 12.892 Kč přičíst pohledávku žalobce ve výši 21.953 Kč, což vede k závěru, že dědictví bylo předluženo a jednotliví věřitelé včetně žalobce mají nárok na poměrné uspokojení svých pohledávek ve výši 64,41 %. Nárok žalobce je spočten ve výši 14.139 Kč, žalobce proto vzal žalobu zpět co do částky 8.303 Kč. Pokud se jedná o žalobou uplatněnou jistinu ve výši 21.953 Kč, pak žalobce uvedl, že ve výpisu z úvěrového účtu je dluh 26.763,70 Kč, jež nezohledňoval úmrtí zůstavitelky a sestával z dlužné jistiny ve výši 22.436,75 Kč po odečtu poplatku a po zaokrouhlení 21.953 Kč, úroky z úvěru za období od ledna do července 2018 3.138,20 Kč, náklady spojené s vymáháním závazku 700 Kč za březen a duben 2018 a smluvní pokuty za prodlení od března do července 2018 ve výši 488,75 Kč. Mimo jistinu byly položky odúčtovány a nejsou předmětem žaloby. 6. Žalobce tímto podáním vzal žalobu zpět co do částky 8.303 Kč, soud proto zpětvzetí vyhověl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení co do této částky zastavil, jak je uvedeno ve výrokové části III. tohoto rozsudku. 7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru poskytnul [právnická osoba] paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo] úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč s výší měsíční splátky 500 Kč (5 % úvěrového rámce). Výše prvního čerpání byla sjednána na 4.990 Kč (úroková sazba 11,98 % měsíčně). Součástí spisu je historie plateb a splácení, ze kterého je zřejmé, že transakce započala 16. 10. 1999, dlužná částka k 20. 8. 2018 činila 26.763,70 Kč, z toho úroky 3.138,20 Kč, poplatky 700 Kč a pokuta 488,75 Kč. Dne [datum] paní [příjmení] zemřela. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 15 D 152/2018-27 ze dne 3. 8. 2018 ve věci pozůstalosti po paní [jméno] [příjmení], zemřelé [datum] byla stanovena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 22.442 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 12.892 Kč a čistá hodnota pozůstalosti částkou 9.550 Kč. Jediným dědicem byl pozůstalý syn [celé jméno žalovaného]. Výhrada soupisu pak byla žalovaným, jakožto dědicem, uplatněna v rámci protokolu o pozůstalostním jednání sepsaném dne 3. 8. 2018, což bylo zjištěno z připojeného dědického spisu 15 D 152/2018 vedeného Okresním soudem v Novém Jičíně. 8. Podle § 1706 občanského zákoníku uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou. 9. Podle § 189 odst. 1,2 zákona o zvláštních řízeních soudních nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. 10. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se nedostatku aktivní legitimace žalobce, soud uvádí následující: 11. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby vyplývá z oznámení o přeshraniční fúzi Registratury Obchodního soudu v Paříži ze dne 15. 6. 2015 dle čl. 13 směrnice 2005 /56/ Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. 10. 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností, za situace, kdy přeshraniční fúze nastala mezi společností [osobní údaje žalobce] a.s. zapsanou v obchodním rejstříku v Paříži pod [číslo] [příjmení] [jméno], se sídlem v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [PSČ] [anonymizováno] a [právnická osoba] společností českého práva se sídlem [adresa], Česká republika zapsanou v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze pod [číslo] kdy soudní úředník Obchodního soudu v Paříži vydal nástupnické [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] předběžné osvědčení o shodě vztahující se k fúzi ze dne 20. 4. 2015. Společnicí nástupnické (absorbující) společnosti schválili operaci s datem účinku ke dni vydání potvrzení, že právní úkony byly řádně provedeny a formální požadavky splněny. Tímto bylo oznámeno příslušnému orgánu z místa zápisu zanikající (absorbované) společnosti, že přeshraniční fúze mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] nabyla účinnosti k datu 31. 5. 2015. Tato listina je rovněž uvedena ve veřejném rejstříku a sbírce listin u zaniklé [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] v obchodním rejstříku. Na základě této právní skutečnosti – přeshraniční fúze – došlo k přechodu práv a povinností z obchodní firmy [právnická osoba] na nástupnickou [osobní údaje žalobce] tedy žalující stranu. Žalobce je proto aktivně ve věci legitimován, neboť na základě shora uvedené právní skutečnosti je vlastníkem pohledávky. 12. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se promlčení dluhu pak, soud uvádí následující. Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá 3 roky. Žalobce se domáhá dluhu z revolvingového úvěru, a to k datu úmrtí zůstavitelky paní [jméno] [příjmení], tj. ke dni [datum]. Žaloba byla podána 15. 10. 2019, tedy ve lhůtě 3 let. Námitka promlčení je tak bezpředmětná. 13. Obecně platí (viz § 189 z. ř. s.), že pokud věřitel neuplatnil svá práva žalobou v průběhu pozůstalostního řízení, může tak učinit i po skončení dědického řízení. Pasivně věcně legitimován je dědic, resp. všichni dědicové. Ten z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, však odpovídá jen do výše ceny nabytého dědictví (viz § 1706 občanského zákoníku). Odpovědnost dědice je tedy limitována cenou nabytého dědictví (od obvyklé ceny majetku a aktiv pozůstalosti po odečtení výše dluhů zbývá čistá hodnota pozůstalosti, která je v daném případě ve výši 9.550 Kč). Je sice pravdou, že pokud věřitel nebyl účastníkem řízení o pozůstalosti, je tato cena, uvedená v usnesení soudu v řízení o pozůstalosti, nezávazná, avšak věřitel musí v nalézacím řízení, kde žaluje o zaplacení své pohledávky, prokázat, že obvyklá cena majetku zůstavitele v pozůstalosti byla vyšší, popř. že v řízení o pozůstalosti nebyl do aktiv zařazen další majetek zůstavitele. V takovém případě by bylo možno odpovědnost dědice za dluhy zvýšit o rozdíl mezi obvyklou cenou pozůstalosti uvedenou v usnesení vydaném podle § 180 odst. 1 z. ř. s. a věřitelem prokázanou skutečnou obvyklou cenou pozůstalosti. Pokud by tato skutečnost byla prokázána, změnila by se odpovědnost dědice na odpovědnost za dluhy v plné výši. Tato situace však v daném případě nenastala. V žalobě, ani v následujících podáních, není rozporována čistá hodnota pozůstalosti zjištěná ve v