17 C 94/2021-28 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 144.795,69 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 18. 5. 2010 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 75.000 Kč, později navýšeným na 146.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel. Žalobkyně proto úvěr dne 12. 12. 2020 zesplatnila a po žalovaném se domáhá dosud neuhrazené jistiny v částce 142.030,69 Kč a příslušenství uvedeného ve výroku I rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho schopnosti úvěr splácet. Tyto informace ověřovala v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra. Výdaje odhadla z historických dat ČSÚ. Zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti pouze závazek vůči žalobkyni, který splácel částkami po 500 Kč měsíčně. 2. Žalovaný namítl, že žalobkyně řádně neposuzovala jeho úvěruschopnost, tudíž je smlouva absolutně neplatná. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. Za podmínek dle § 115a o.s.ř. bylo tedy o věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty [číslo] ze dne 18. 5. 2010 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 75.000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku, pojistného a bankovních poplatků (ve výši dle sazebníku banky) splátkami ve výši 5 % z čerpané částky měsíčně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány, ze kterých soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek o 30 dnů. 5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní bylo zjištěno, že žalovaný dne 18.5.2010 žalobkyni uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů v [obec]. Nemá vyživovací povinnosti. Od roku 2008 je zaměstnán jako ředitel společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec] s příjmem 30.000 Kč měsíčně čistého. Nejsou mu prováděny srážky ze mzdy, nehradí jiné splátky. 6. Z výpisu z účtu žalovaného [číslo] vedeného žalobkyní a z podmínek ke smlouvě soud zjistil, že úvěrový limit byl navýšen na 146.000 Kč Poslední splátku úvěru žalovaný uhradil v srpnu 2020. K datu 13.4.2021 neměl z úvěru splaceno 159.047,40 Kč. 7. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 13.12.2020 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně s poukazem na prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 28.12.2020. 8. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále obch. zák.) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále obč. zák.). 10. Podle ustanovení § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 12. Podle ustanovení § 369 odst. 1 věty prvé obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec, z nějž žalovaný prostřednictvím platební karty vyčerpal finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, poplatků a pojistného. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. 14. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s ustanovením § 517 obč. zák. podle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Žalobkyní požadovaná výše úroků odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Námitka žalovaného o neplatnosti smlouvy o úvěru není důvodná. Jednak bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak i pokud by tomu tak nebylo, nemělo by nezjišťování úvěruschopnosti vliv na platnost smlouvy o úvěru. 16. Podle § 23 zákona 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy. Ustanovení § 7 odst. 1 až 3, § 12, 13 a § 16 odst. 2 věta druhá a § 16 odst. 3 se použijí i na právní vztahy vzniklé ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené na dobu neurčitou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 17. Podle §§ 4, 6 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31.12.2010, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení. Nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 18. Povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost byla stanovena až zákonem 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který se stal účinným k 1.1.2011, tj. až po uzavření sporné smlouvy o úvěru. Sankcionovat neplatností pro nezjišťování úvěruschopnosti smlouvy o úvěru uzavřené do 31.12.2010 tedy není možné. 19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce