118 C 7/2022-102 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 16 454,51 Kč s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí byl poskytnut. 2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: 5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 11. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy reálně bylo žalované poskytnuto 4 000 Kč a částka 1 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. Daný úvěr se žalovaná zavázala splatit do 15. 11. 2026 Součástí smlouvy je dále i standardní informace o spotřebitelském úvěru a dotazník k posouzení bonity spotřebitele, v němž je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má jedno dítě, je zaměstnána na dobu neurčitou, má příjem ve výši 30 445 Kč, náklady ve výši 6 800 Kč, náklady na dítě ve výši 2 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Z dotazníku rovněž plyne, že žalovaná má další závazky, kdy splátky činí 3 847 Kč (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Žalovaná provedla dne 11. 11. 2020 platbu na účet žalobkyně ve výši 10 Kč a následně byla na účet žalované zaslána částka 4 000 Kč (výpisy z účtu ze dne 11. 11. 2020). Žalovaná následně povolila v souvislosti s daným úvěrem inkaso (printscreen obrazovky s detailem povolení k inkasu). Žalobkyně zaslala dne 11. 11. 2020 žalované potvrzení o vyplacení úvěru s platební instrukcí (dopis žalobkyně ze dne 11. 11. 2020). Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k úhradě dluhu (upomínky ze dne 20. 10. 2021 a 5. 11. 2021 a podací archy). Následně byla žalovaná vyrozuměna zástupcem žalobkyně o zesplatnění úvěru a byla vyzvána k úhradě dlužné částky (dopis zástupce žalobkyně ze dne 21. 11. 2021 a podací arch). 6. V souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalované žalobkyně zjistila, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku ani v centrální evidenci exekucí, avšak má 5 pozitivních lustrací v nebankovním registru (lustrace v daných evidencích). Při sjednávání smlouvy žalovaná doložila kopii svého občanského průkazu, kdy bylo ověřeno, že nejde o neplatný doklad, a dále kopii řidičského průkazu (kopie osobních dokladů a doklad o kontrole). Zaměstnavatelem žalované byla obchodní společnost, jejímž jednatelem byla i žalovaná (výpis z obchodního rejstříku). Čistá mzda žalované za srpen 2020 a za září 2020 činila 50 887 Kč (výplatní pásky). Za měsíc srpen 2020 činil měsíční obratový zůstatek žalované na jejím bankovním účtu 204,43 Kč, přičemž příchozí platby od zaměstnavatele žalované byly žalovanou obratem z tohoto účtu přeposílány jinam. Z výpisu zároveň plyne zůstatek nesplacené jistiny jiného úvěru ve výši 192 210 Kč (výpis z běžného účtu za měsíc srpen 2020). Za měsíc září 2020 činil měsíční obratový zůstatek žalované 200 Kč, kdy opět příchozí platby od zaměstnavatele byly obratem přeposílány jinam. Z výpisu dále vyplývá, že se žalovaná dostala do nepovoleného debetu, že splácí více úvěrových produktů (výpis z běžného účtu za měsíc září 2020). Za měsíc říjen 2020 činil měsíční obratový zůstatek žalované 200 Kč, kdy opět příchozí úhrady na daný účet byly obratem přeposílány jinam a kdy z daného výpisu opět vyplývá existence více úvěrových produktů (výpis z běžného účtu za měsíc říjen 2020). 7. Žalobkyně dále předložila rozsáhlé přílohy vztahující se otázkám poskytování resp. poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a metodice žalobkyně (článek z webu clovekvtisni.cz, auditní zpráva, metodika, zpráva ČNB, znalecký posudek), z nichž soud podstatné skutečnosti nezjistil, neboť se jedná o obecné informace, které nezohledňují okolnosti projednávané věci a které se navíc minimálně z části vztahují k otázkám právním. 8. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“). 9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. 10. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně nebyla. Žalobkyně především žádným způsobem neprověřila výdajovou stránku majetkových poměrů žalované, tj. nevyžádala si od žalované žádné doklady o výši jejích plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, přičemž žalobkyně měla informaci, že žalovaná není vlastníkem nemovitosti, v níž měla bydlet, a kdy navíc žalovaná měla vyživovací povinnost ke svému dítěti. Žalovaná sice doložila výpisy z účtu, nicméně z nich nelze v dané souvislosti ničeho konkrétního vyvodit (srov. níže). V daném ohledu se tak žalobkyně zcela spolehla na ničím nedoložené částky uvedené žalovanou. Co se týče okolností na příjmové stránce, z výplatních pásek sice plyne poměrně vysoký příjem (od s.r.o., jejímž byla žalovaná jednatelem), nicméně zároveň nelze přehlédnout tu skutečnost, že z výpisů z účtu plyne, že na daný účet sice byla mzda, byť průběžně po menších částkách, zasílána, avšak v podstatě ve všech případech byla obratem přeposílána jinam. Zároveň konečné obratové zůstatky jsou ve všech měsících v podstatě nulové. Dané výpisy tak podle názoru soudu dostatečně neosvědčují reálnou majetkovou situaci žalované, kdy tyto dokládají spíše pouze to, že daný účet měl povahu toliko„ průtokového účtu“. Tím spíše se žalobkyně měla zajímat o to, jaké jsou faktické poměry žalované, kam jsou všechny prostředky žalované přeposílány a jaké to může mít dopady do jejích majetkových poměrů. Navíc z výpisů plyne, že se žalovaná dostala do nepovoleného debetu, byla dlužníkem úvěru i u své banky s nesplaceným zůstatkem ve výši téměř 200 000 Kč, který navíc není v dotazníku o bonitě uveden, a méně než měsíc před uzavřením smlouvy čerpala žalovaná další úvěr ve výši 50 000 Kč. V nebankovních registrech pak měla žalovaná celkem 5 lustrací. Ze všech shora uvedených okolností plyne, že žalobkyně neměla dostatek podkladů pro to, aby mohla učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalované úvěr splatit. To, že poskytovatel úvěru sice má k dispozici výpisy z účtu spotřebitele, aniž by však relevantně zohlednil obsah takových výpisů, ještě nelze považovat za splnění jeho povinností stanovených ZSÚ. 11. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. 12. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V