7 C 293/2021-44 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 8.890,89 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel žalobkyní dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 30.000 Kč. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši celkem 7.490,89 Kč. Na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 7.490,89 Kč a poplatků ve výši 1.400 Kč, celkem 8.890,89 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, ve které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému jako zákazníkovi vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, tedy že uhradí za žalovaného e-shopům kupní cenu zboží a žalovaný v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí ve lhůtě 14 dnů od doručení zboží, se zavazuje zaplatit kupní cenu žalobkyni. Limit takto odložených plateb byl sjednán do výše 30.000 Kč. Žalovaný využil služeb žalobkyně v celkové výši 7.490,89 Kč a dle obchodních podmínek měl tedy hradit žalobkyni nejen kupní cenu zboží ale také poplatky za prodloužení splatnosti. Žalovaný uzavřel se žalobkyní ujednání, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě informací poskytnutých žalovaným, dle kterých je žalovaná svobodný a bezdětný, jeho příjem ze zaměstnání je 25.000 Kč a výdaje činí 15.000 Kč. Výdaje žalovaného nejsou nijak specifikovány. Dále žalobkyně ověřila stav předchozích závazků žalované z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z databáze SOLUS, vždy s negativním výsledkem. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je svobodný a bezdětný. 6. Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, a to v režimu spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021. 11. Soud je tedy z úřední moci povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. 12. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. 13. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila podáním ze dne [datum] toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že žalovaný uvedl měsíční příjem 25.000 Kč s měsíčními výdaji 15.000 Kč bez bližší specifikace. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. 14. Vzhledem k uvedeným zjištěním dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na základě toliko formálního posouzení, když bez dostatečných podkladů nebyly nijak ověřeny pravidelné příjmy žalovaného, nebyly zkoumány pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. 15. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 25. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 7.490,89 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 7.490,89 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyn