12 C 120/2021-46 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s příslušenstvím jako dluh z neuhrazeného úvěru. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný se registroval na webové stránce [webová adresa], byl mu zde zřízen uživatelský účet a po ověření jeho úvěruschopnosti dne 25. 3. 2019 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, prostřednictvím které čerpal částku 10.000 Kč (převodem na účet č. [bankovní účet]) se splatností dne 25. 5. 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr předchůdce žalobkyně posoudil nahlédnutím do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, jinými důkazy ohledně platební schopnosti žalovaného žalobkyně nedisponuje. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. 4. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2019 (bez podpisu žalovaného a Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [právnická osoba] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]) vyplývá, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, dle které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit ve svou splátkách po 5.000 Kč splatných dne 25. 4. 2019 a 25. 5. 2019. 6. Z potvrzení o provedené platbě od [právnická osoba] ze dne 25. 3. 2019 bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 25. 3. 2019 zaslána částka 10.000 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 1. 2022, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla od [právnická osoba] [právnická osoba] připsána peněžní částka dne 25. 3. 2019 ve výši 10.000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 11. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] prostřednictvím webových stránek smlouvu, ve kterém se daná společnost zavázala poskytnout mu částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splatit ve svou měsíčních splátkách po 5.000 Kč, a to dne 24. 5. 2019 a 25. 5. 2019. Bylo prokázáno, že žalovaný dne 25. 3. 2019 čerpal celkovou částku 10.000 Kč na svůj účet a ke dni postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. 16. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit ve svou splátkách. Žalovaný vystupoval v řízení mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel a [právnická osoba], jako podnikatel, na smluvní vztah se tak použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. [právnická osoba] tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně však nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. V žalobě uvedla, že žádnými jinými důkazy týkající se platební schopnosti žalovaného, kromě lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI a BRKI, nedisponuje. [právnická osoba] poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale z úřední povinnosti. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši 10.000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný je v prodlení s úhradou peněžité částky a proto je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky od 26. 5. 2019 do zaplacení, a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. 17. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., pod