3 C 151/2021-53 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Úvěr byl vyplacen převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr vrátí nejpozději do [datum]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne [datum] k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. 2. K výzvě soudu ze dne [datum] žalobkyně doplnila skutková tvrzení. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS NRKI a BRKI, výstupy těchto databází žalobkyně soudu nepředložila. 3. Žalovaný se na výzvu soudu, ve věci nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se věřitel zavázal, že žalovanému poskytne zápůjčku 8.000 Kč bezhotovostním převodem na účet [bankovní účet] za poplatek za poskytnutí úvěru 0 Kč, doba trvání zápůjčky je uvedena 30 dní. Dne [datum] byla na účet číslo [bankovní účet] vyplacena částka 8.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 1. Z informačního systému Okresního soudu ve [obec] bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo v letech 2011 – 2017 zahájeno celkem šest exekučních řízení, a to i k vymožení pohledávek ze spotřebitelských úvěrů od nebankovních poskytovatelů. 2. K dotazu soudu sdělila [název] [název] [název] [název] and [právnická osoba] přípisem ze dne [datum], že majitelem účtu číslo [bankovní účet] byl v lednu 2017 žalovaný. 3. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 4. Dle ustanovení § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). 11. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. 12. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Jak soud zjistil, žalovaný čerpal další krátkodobé spotřebitelské úvěry u nebankovních poskytovatelů, které nesplácel a které byly vymáhány exekučně. Jeho dluhové zatížení v době uzavření předmětné smlouvy muselo být patrné i z databáze CEE, SOLUS případně NRKI. Poskytovatel úvěru nevyvinul žádnou aktivitu směrem ke zjištění příjmů žadatele ani jeho základních výdajů. 13. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], v důsledku čehož je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 8.000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 8.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 8.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 6. 2. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum], do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 14. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost d