4 C 83/2022-55 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 11 970,44 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s ní žalovaný uzavřel prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, ke kterému mu byla vystavena [anonymizováno] karta, prostřednictvím které měl možnost činit platby až do schváleného kreditního rámce a mohl si zde odložit platby až o 45 dní. Žalovanému byly prostřednictvím karty poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 959,65 Kč, žalovaný provedené transakce nezaplatil a ocitl se následující den po datu splatnosti měsíčního vyúčtování v prodlení. Žalobkyně dále požaduje uhradit poplatek z prodlení ve výši 2 010,79 Kč. Žalobkyně dne 26. 4. 2022 upřesnila žalobu, když uvedla, že žalovaný čerpal prostřednictvím [anonymizováno] karty v září 2020 částku 911,58 Kč a říjnu 2020 částku 9 048,07 Kč, ze strany žalovaného nedošlo k jakékoli úhradě, a proto byl několikrát upomínán. Na poplatcích za prodlení s vyúčtováním za měsíc září 2020 požaduje žalobkyně uhradit částku 455,79 Kč a za prodlení s vyúčtováním za měsíc říjen 2020 požaduje žalobkyně uhradit částku 1 555 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně vycházela z příjmů tvrzených žalovaným ve výši 30 000 Kč a jeho pravidelných měsíčních výdajů ve výši 13 000 Kč, tyto příjmy a výdaje nebyly ani na výzvu soudu doloženy listinnými důkazy. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 5. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Z výpisu z interní databáze žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný a má příjem ve výši 30 000 Kč ze zaměstnání, výdaje („ expense amount“) ve výši 13 000 Kč a výdaje na dluhy („ expense debt“) ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy ke službě [anonymizováno] účet ze dne 29. 9. 2020 a kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel s žalobkyní ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému službu [anonymizováno] účet s limitním rámcem ve výši 10 000 Kč, prostřednictvím kterého byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Dle čl. 2 smlouvy, pokud žalovaný neuhradí alespoň 10 % z částky čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a žalovanému vznikne povinnost uhradit kromě dlužné částky i účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení ve výších dle obchodních podmínek. Celkové smluvní sankce budou vždy účtovány maximálně do výše 50 % aktuální dlužné částky. Dle všeobecných obchodních podmínek k [anonymizováno] účtu, včetně ceníku, činí účelně vynaložené náklady při 5 dnech po splatnosti vyúčtování částku 150 Kč, při 10 dnech po splatnosti 250 Kč, při 15 dnech po splatnosti 350 Kč, při 20 dnech po splatnosti 450 Kč, při 25 dnech po splatnosti 550 Kč a při 30 a více dnech po splatnosti 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Z e-mailu ze dne 1. 10. 2020 zaslaného na adresu [email] vyplývá, že žalovanému byl zaslán přehled nákupů za uplynulý měsíc, dle kterého má do 15. 10. 2020 zaplatit částku 911,58 Kč. Z vyúčtování za září 2020 rovněž vyplývá, že žalovaný v září 2020 platil přes [anonymizováno] účet částku 911,58 Kč a dále mu byly účtovány smluvní pokuty a poplatky za prodlení ve výši 455,79 Kč, tak že žalobkyně požadovala uhradit celkovou cenu ve výši 2 045,80 Kč. Z e-mailu ze dne 1. 11. 2020 zaslaného na adresu [email] vyplývá, že žalovanému byl zaslán přehled nákupů za uplynulý měsíc, dle kterého má do 15. 11. 2020 zaplatit částku 10 327,99 Kč. Z vyúčtování za říjen 2020 vyplývá, že žalovaný v říjnu 2020 platil přes [anonymizováno] účet částku 9 048,07 Kč a dále mu byly účtovány smluvní pokuty a poplatky za prodlení ve výši 1 555 Kč, tak že žalobkyně požadovala uhradit celkovou cenu ve výši 15 385,07 Kč. Dále byl žalovaný celkem šestkrát e-mailem a třikrát v SMS vyzýván k úhradě vyúčtování, s upozorněním, že mu byly účtovány poplatky. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 7. 10. 2021, včetně potvrzení o podání soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně poté, co se zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela s žalovaným dne 29. 9. 2020 ujednání, ve kterém se zavázala poskytnout žalovanému prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto vyčerpané finanční prostředky splácet. V září 2020 žalovaný čerpal částku 911,58 Kč, kterou neuhradil ve lhůtě splatnosti do 15. 10. 2020 a v říjnu 2020 čerpal částku 9 048,07 Kč, kterou rovněž ve lhůtě splatnosti do 15. 11. 2020 neuhradil a opět byl proto upomínán. 11. Žalovaný uzavřel s žalobkyní ujednání, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok. Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla uzavřena tzv. inominátní smlouva dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku O uzavření smlouvy o úvěru nelze hovořit, neboť mezi smluvními stranami nebyl ujednán úrok. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se na toto ustanovení použije právě zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla žalobkyně dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Žalobkyně tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Z doložených listin nebylo prokázáno, že by si žalobkyně údaje sdělené žalovaným o jeho příjmech jakkoli ověřila, kdy se pouze spolehla na tvrzení žalovaného. Dle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25