7 C 24/2022-67 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 8 817 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] v elektronické podobě, a to prostřednictvím žádosti online na internetových stránkách poskytovatele. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného, ze kterého byla předtím zaplacena verifikační platba, kterou žalovaný potvrdil svoji vůli smlouvu uzavřít. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem 1 380 Kč do [datum] Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované poslední upomínku před podáním žaloby dne [datum], na kterou žalovaná nereagovala. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svůj návrh zpět s ohledem na plnění žalované ze dne [datum] ve výši 5 994 Kč a nadále požaduje zaplacení částky 3 991,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a dále pokračoval v řízení pro částku 3 991,07 Kč a příslušenství. 5. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán s ohledem na aktuální pobyt žalované v zahraničí, z důvodů uvedených v ustanovení § 174a odstavec 3 ve spojení s ustanovením §172 odstavec 2 písmeno b) občanského soudního řádu. 6. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstal zcela nečinná. 7. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 8. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 9. Předmětem řízení je zaplacení dluhu ze spotřebitelského úvěru včetně příslušenství. 10. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to prostředky komunikace na dálku, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru 1 380 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána 30 dnů. Žalované byla na účet číslo [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě) vyplacena dne [datum] částka 6 000 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh 1 500 Kč + 5 994 Kč tj. celkem 7 494 Kč. 11. Dle žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru zákona o spotřebitelském úvěru na základě nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací a nebankovní registr klientských informací. Na základě těchto zjištění pak byl úvěr žalované schválen. Výstupy těchto registrů žalobkyně nepřeložila. 12. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 13. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně) resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. 19. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností poskytovatele úvěru bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. 20. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 21. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemena tvrzení a důkazní, když k posouzení úvěruschopnosti žadatel o úvěr došlo toliko na základě výstupů z registrů, kterými je ověřováno dluhové zatížení žadatele. Věřitel před poskytnutím úvěru nezjišťoval ani neověřoval příjmy žadatele ani jeho výdaje. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, v důsledku čehož posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Nároky žalobkyně vůči žalované jsou tak omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na p