7 C 308/2021-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum], domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 17.108,57 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], identifikační [číslo] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, tuto částku žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 8.917 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Žalovaný měl uhradit všechny splátky nejpozději do [datum] Celkem žalovaný na svůj dluh zaplatil 700 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného vždy před uzavřením konkrétní smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagoval. 2. Žalovaný se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2021, č.j. 7 C 308/2021-35 ve věci nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – zákaznickou kartou (žádostí o spotřebitelský úvěr) ze dne [datum], Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek (číslo řádku [číslo]), oznámením o postoupení pohledávek z [datum] včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne [datum], výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne [datum]. 5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: 7. Žalovaný dne [datum] požádal společnost [právnická osoba] o zápůjčku ve výši 42.000 Kč. Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, má čtyři vyživované osoby bez bližší specifikace, vlastní auto, bydlí v pronajatém bytě a je OSVČ s měsíčním příjmem 17.177 Kč. Dalším příjmem domácnosti je částka 23.920 Kč bez bližší specifikace a doložení tohoto příjmu. V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka 10.000 Kč jako„ odhadované“ měsíční výdaje. Žadatel dále uvedl, že nemá bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty: živnostenský list na dobu neurčitou od [datum] a daňové přiznání za rok 2017. 8. Dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši 8.917 Kč, který se skládal z úroku ve výši 1.789 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč, poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2.448 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit celkovou částku 18.917 Kč v hotovosti v 60 splátkách ve výši 316 Kč týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] vyhotovené dne [datum] vyplývá, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem částku 700 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek str. 48 číslo řádku [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 10. Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalovanému byla v letech 2011 až 2018 zahájeno jedenáct exekučních řízení, ze kterých plyne, že ke dni sjednávání předmětného úvěru měl žalovaný další dluhy mimo jiné i z předchozích úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty, které nebyly řádně spláceny. 11. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 12. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 19. S ohledem na aktuální