7 C 318/2021-42 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 4.151 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. A to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 3.301,41 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 767,12 Kč, poplatku za životní pojištění 46,53 Kč, dále úroků 20,98 % ročně z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr posouzením informací poskytnutých žadatelem a uvedených v kartě zákazníka a dále na základě dokumentů doložených žadatelem. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021, číslo jednací 7 C 318/2021-36 ve věci nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 6. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého formou zápůjčky [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 4.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací žalované uvedených žadatelem v kartě zákazníka. K jejich ověření byla žadatelem předložen doklad SIPO a výměr státní podpory. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 2.364 Kč, vypočteným jako součet položek – úroku 364 Kč, poplatku za administrativní činnost 800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 1.200 Kč. Dále byl smlouvou sjednán poplatek za pojištění 129 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 6.493 Kč ve 43 hotovostních týdenních splátkách do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána na 151 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 2.342 Kč. Pohledávka ze smlouvy [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] se lhůtou k plnění do [datum]. 7. Z registru CEO soud zjistil, že žalovaná je svobodná a bezdětná. Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro katastrální území Drnovice pořízeného ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná nebyla k tomuto datu (sjednávání spotřebitelského úvěru) vlastníkem ani spoluvlastníkem nemovitosti s poštovní adresou [obec a číslo]. 8. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce [číslo] se smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 9. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platném v době poskytnutí úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 12. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o zápůjčce, v režimu spotřebitelské smlouvy. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. 13. Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v kartě zákazníka. Dle této karty byla žalovaná invalidní důchodkyně, bydlící v rodinném domě, jež byl v jejím spoluvlastnictví. Nebyla majitelkou automobilu a neměla žádné jiné předchozí závazky. K ověření totožnosti byl předložen občanský průkaz žadatelky. K ověření finanční situace žadatelky byl předložen doklad SIPO a výměr státní podpory. Jak vyplývá ze žádosti, nebyl věřitelem zjišťován osobní stav žadatelky, tedy kolik osob v rodinné domácnosti se podílí na nákladech na bydlení. Příjmy žalované tvořil invalidní důchod ve výši 8.022 Kč a blíže nespecifikovaná dávka státní podpory 400 Kč. Dále je v žádosti uveden další příjem 800 Kč, bez dalšího upřesnění. Měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny částkou 2.700 Kč - výdaje na bydlení a dále částkou 2.500 Kč jako výdaje domácnosti a 300 Kč výdaje na telefon. Z karty vyplývá, že žadatelka nesplácela další zápůjčku/úvěr/alimenty.Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že při sjednávání spotřebitelského úvěru se žalobkyně zabývala poměry žalované, avšak dle závěru soudu tak neučinila dostatečně, s vynaložením odborné péče. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna si vyžádat od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, léky apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku (jistinu + příslušenství) uhradit. 14. Z informací zjištěných soudem byla finanční situace a tedy i úvěruschopnost žalované špatná, její příjem činil toliko 8.000 Kč a jednalo se o příjem z invalidního důchodu. Další příjmy zejména 800 Kč nebyly nijak specifikovány a doloženy. Výdaje domácnosti žalované byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Částku 2.500 Kč, která by měla zahrnovat náklady na jídlo, léky, dopravu k lékaři a ošacení, posoudil jako nevěrohodnou, a to i s ohledem výši životního minima jedné dospělé osoby. Soud se pozastavuje nad tím, že si poskytovatel úvěru neověřil ani lehce dostupný údaj o vlastním bydlení žadatelky (spoluvlastník rodinného domu), ve veřejně dostupném registru katastru nemovitostí. V kontextu zjištění, že žalovaná není spoluvlastníkem domu, ve kterém bydlí, se pak náklady na bydlení ve výši 2.700 Kč stávají také neověřenou (spornou) položkou. 15. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení