7 C 354/2021-37 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 27. 10. 2021 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 17.035 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 13.600 Kč, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3.270 Kč a poplatkem ta volitelnou službu„ [anonymizováno]“ 165 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 13.100 Kč jako jistiny dluhu z úvěru a dále 3.435 Kč jako dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku za volitelnou službu [anonymizováno]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne [datum] skutková tvrzení ohledně splnění povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěru schopnosti žadatele vycházela z informací od žalované, jež jsou uvedeny v souboru„ [anonymizováno]“ a dále lustrací žalované ve veřejně přístupných rejstřících. 3. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán z důvodů uvedených v ustanovení § 174a odstavec 3 ve spojení s ustanovením §172 odstavec 2 písmeno b) občanského soudního řádu. 4. Žalovaná se k výzvě soudu ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 6. Soud provedl dokazování listinami: Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne [datum], potvrzením o platbě ze dne [datum], výpisem z bankovního účtu žalované u [anonymizováno] za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], metodikou posuzování úvěruschopnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [anonymizováno] [číslo], včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], kopií občanského průkazu žalované. 7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy byla žalované na její bankovní účet vyplacena dne [datum] částka 13.600 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem 3.270 Kč nejpozději dne [datum] Smlouvou byl sjednán také poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací získaných od žalované. K jejich ověření byly žadatelkou předloženy bankovní výpisy z účtu a kopie občanského průkazu. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 500 Kč. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. 8. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v letech 2013 -2016 byla proti žalované zahájena tři exekuční řízení. 9. Z výpisů z bankovního účtu žalované, jež měla žalobkyně k dispozici před uzavřením smlouvy, za období [anonymizována tři slova] [rok] soud zjistil, že příjem žalované ze mzdy činil měsíčně cca 14.000 Kč až 17.000 Kč, dále že žalovaná v [anonymizována tři slova] [rok] hradila splátku úvěru ze smlouvy [číslo] poskytnutou poskytovatelem nebankovních úvěrů [právnická osoba], a to 3.200 Kč v dubnu 2020 a 1.600 Kč v květnu 2020. 10. Z registru obyvatel soud zjistil, že žalovaná je rozvedená a pečuje o dvě nezletilé děti (nar. 2013 a 2014). 11. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 12. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle ustanovení § 153a odst. 1 a 2 zákona číslo 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 14. Podle ustanovení § 99 odst. 2 občanského soudního řádu, soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 20. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník