10 C 11/2023-47 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala zaplacení částky 11 893 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 225,80 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 6 831,10 Kč od 23. 4. 2020 do 28. 1. 2022), s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 470,58 Kč (jedná se o úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny 6 831,10 Kč od 21. 11. 2020 do 28. 1. 2022), se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 9 554 Kč (součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč, částky za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistného) v 52 týdenních splátkách ve výši 377 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku právního předchůdce žalobkyně do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 7 481 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne vyhotovení žaloby žalovaný již ničeho neuhradil. Na jistině tak dle žalobkyně dluží 6 831,10 Kč a na poplatku 5 061,90 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, které měly být žalovaným doloženy (tyto doklady doložené žalovaným však žalobkyně nedoložila, nedisponuje jejich kopiemi), a dále z lustrace v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč za poplatek 7 994 Kč. Poplatek 7 994 Kč sestává z úroku 3 103 Kč a poplatku za zpracování, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 4 891 Kč. Celková částka pojistného činí za sjednanou dobu pojištění 1 560 Kč. Úroková sazba činí 56 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Částku 19 554 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 377 Kč, výše poslední splátky je 327 Kč. Žalovaný převzal celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem na smlouvě o úvěru. Smlouva o úvěru se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného je obsažen na straně 2 smlouvy, na straně 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalobkyně, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 6 je na řádku 582 uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022 (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). 5. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že při žádosti o spotřebitelský úvěr dne [datum] žalovaný uvedl, že požaduje 12 000 Kč, druh bydlení je„ spolubydlící“, je svobodný s dosaženým základním vzděláním, důvodem úvěru je vybavení domácnosti, nevlastní auto a vyživuje dvě osoby, je zaměstnán na plný úvazek, jeho čistý měsíční příjem je 11 831 Kč (má jeden zdroj příjmu), ostatní příjmy 0 Kč a další příjmy domácnosti 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč, interně nesplácí [právnická osoba] [anonymizováno] žádnou částku a externí splátky činí 0 Kč. K žádosti měly být doloženy 2 výplatní pásky za září a říjen 2019, což ovšem žalobkyně nedoložila. Dále žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodal návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem. 6. Dle tabulky umoření k spotřebitelskému úvěru žalovaný uhradil celkem 7 481 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 15. 4. 2020. 7. Z výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy). 8. Žalobkyně byla soudem s poučením o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě žalované smlouvy ověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 24. 2. 2023 žalobkyně toliko citovala právní úpravu a uváděla, jak by měla být vykládána, dále uvedla informace obsažené v zákaznické kartě, přičemž sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, které měl před uzavřením smlouvy o úvěru předložit. Ničeho dalšího žalobkyně nedoložila. 9. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 11. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Dle § 2395 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016