3 C 187/2020-196 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.10.2020 domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 102.110 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že při dopravní nehodě dne [datum] ve [obec] na pozemní komunikaci na ulici [ulice] poblíž restaurace [anonymizována dvě slova] došlo ke střetu a poškození dvou motorových vozidel, a to vozidla [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], provozovaného žalobcem, a vozidla [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], provozovaného žalovaným. Odbor dopravy [stát. instituce] zahájil vůči oběma řidičům uvedených vozidel [jméno] [příjmení], zaměstnanci žalobce, a [jméno] [příjmení], zaměstnanci žalovaného, přestupkové řízení z důvodu jejich možné odpovědnosti za přestupek související se zaviněním uvedené dopravní nehody, které bylo následně vůči oběma řidičům postupně zastaveno. V rámci přestupkového řízení byl soudním znalcem [celé jméno znalce] vypracován znalecký posudek ze dne [datum] [číslo] z něhož vyplynulo, že řidič [příjmení], který vyjížděl od krajnice před pekárnou [příjmení] a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [anonymizována dvě slova], v okamžiku, kdy se se svým vozidlem již pohyboval po oblouku, avšak teprve před nájezdem do protisměrného jízdního pruhu, z postavení za ním jedoucího vozidla [anonymizováno] mohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí jeho předjíždění. Z ustálené rozhodovací praxe přitom plyne, že zásadní význam má zjištění, kdy řidič zahájil odbočování, tento okamžik přitom nelze vztahovat k započetí znamení o změně směru jízdy, protože rozhodující je až okamžik skutečné změny směru jízdy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2013, sp.zn. 7 Tdo 918/2013), dále i když tedy odbočující řidič začne dávat včas znamení o změně směru jízdy ještě před zahájením odbočování, tím se jeho povinnosti nevyčerpávají, protože má další povinnosti spočívající v tom, že při samotném odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a současně musí dbát zvýšené opatrnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2016, sp.zn. 4 Tdo 264/2016), a zvýšená opatrnost pak znamená, že situaci za svým vozidlem musí kontrolovat nejen v momentě, kdy dává světelné znamení o změně směru jízdy, ale i v době samotného odbočovacího manévru, kdy se vozidlo začne vychylovat do jízdního pruhu, v němž může očekávat pohyb vozidel, zvýšenou opatrnost je možné logicky na řidiči odbočujícím vlevo požadovat i z toho důvodu, že v momentě odbočování snižuje rychlost, která mu umožňuje zareagovat na případně předjíždějící vozidlo ve vysoké rychlosti zastavením a posečkáním s dokončením odbočení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2020, sp.zn. 6 Tdo 139/2020). Z uvedených závěrů je patrné, že řidič vozidla [příjmení] [příjmení] v okamžiku bezprostředně před najetím do protisměrného jízdního pruhu nesprávně vůbec nezareagoval na předjíždění svého vozidla vozidlem [anonymizováno], pohyb svého vozidla, tj. odbočovací manévr vlevo, nepřerušil a namísto toho zamýšlený odbočovací manévr provedl, čímž porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které mu ukládalo dát znamení o změně směru jízdy, neohrozit řidiče jedoucí za ním a dbát zvýšené opatrnosti, tedy ještě před zahájením přejíždění svým vozidlem do protisměrného jízdního pruhu se přesvědčit, zda tímto svým odbočovacím manévrem neohrozí za ním jedoucí a v té době jej již předjíždějící vozidlo [anonymizováno]. Žalobci vznikla poškozením vozidla [anonymizováno] při dopravní nehodě škoda ve výši 102.110 Kč odpovídající částce, kterou musel žalobce vynaložit na jeho opravu opravcem [jméno] [příjmení], se sídlem [obec a číslo]. Příčinná souvislost mezi porušením uvedené právní povinnosti zaměstnancem žalovaného – řidičem [příjmení] a škodou vzniklou žalobci spočívá v tom, že protiprávní jednání řidiče [příjmení] bylo bezprostřední příčinou dopravní nehody – střetu vozidel, při níž došlo k poškození vozidla [anonymizováno]. Žalovaný odpovídá za škodu vzniklou žalobci, neboť při své činnosti použil svého zaměstnance [jméno] [příjmení], který popsaným jednáním způsobil škodu žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k náhradě způsobené škody do tří dnů od doručení výzvy k plnění, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný se čtvrtým dnem následujícím po doručení výzvy k plnění, tj. [datum], ocitl v prodlení se zaplacením požadované částky. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Ve vyjádření zejména uvedl, že tvrzení žalobce o protiprávním jednání řidiče vozidla [příjmení] [příjmení] (zaměstnance žalovaného) je v rozporu nejen s výsledky šetření v rámci správního řízení před [stát. instituce], ale též zejména se závěry znaleckého posudku, které tvrzení žalobce nepotvrzují, ale vyvrací. [stát. instituce], Odbor dopravy, vydal dne [datum] rozhodnutí, jímž uznal zaměstnance žalobce [jméno] [příjmení] vinným, že dne [datum] ve [obec] na ulici [ulice] – na místní komunikaci, u restaurace [anonymizována dvě slova], předjížděl vozidlem [anonymizováno] vozidlo [příjmení], které řídil zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení], v momentě, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci [anonymizována dvě slova]. Tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel. Svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb. a zavinil dopravní nehodu. Tímto rozhodnutím bylo dále řízení proti [jméno] [příjmení] zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] porušil § 21 zákona o silničním provozu. Rozhodnutí vůči [jméno] [příjmení] nabylo právní moci dne [datum]. Tímto rozhodnutím tedy bylo pravomocně rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] při odbočování vlevo dodržel zákonné povinnosti, tedy že dával znamení o změně směru jízdy a jeho jednáním nedošlo při odbočování k ohrožení řidiče jedoucího za ním a splnil povinnost dbát zvýšené opatrnosti. [jméno] [příjmení] podal proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, jelikož se však [stát. instituce] v zákonem stanovené jednoroční lhůtě nepodařilo konat, bylo řízení zastaveno. Odůvodnění rozhodnutí [stát. instituce] bylo do značné míry založeno na závěrech znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne [datum] [číslo]. Znalec podrobil celou dějovou linii dopravní nehody detailnímu zkoumání a z [anonymizováno] zjištění byly vyvozeny tyto skutečnosti: řidič vozidla [anonymizováno] mohl znamení o změně směru jízdy vozidla [příjmení] chybně interpretovat, skutečná reakce řidiče vozidla [anonymizováno] byla mírně pozdní, řidič vozidla [příjmení] nemohl z charakteru pohybu vozidla [anonymizováno] rozpoznat, že toto vozidlo již provádí předjíždění, v okamžiku, kdy bylo možno z postavení vozidla [anonymizováno] rozpoznat, že provádí předjíždění, se již vozidlo [příjmení] pohybovalo po oblouku, pokud by řidič vozidla [anonymizováno] zahájil svou reakci včas, tak by své vozidlo zastavil vždy ještě před místem křížení trajektorií, pokud by se vozidlo [anonymizováno] pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod. a pokud by jeho řidič zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit, řidič vozidla [příjmení] neměl důvod odvracet střet, neboť se mohl domnívat, že jej řidič vozidla [anonymizováno] vidí a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo a řidič vozidla [příjmení] mohl tak nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit, řidič vozidla [příjmení] po celou dobu odbočování dával znamení o změně směru jízdy, před vlastním odbočením se přesvědčil o situaci za ním, neměl možnost rozpoznat, že bude předjížděn vozidlem [anonymizováno], zahájil odbočování, v daném okamžiku se ještě přesvědčil o situaci za ním, následně prováděl kontrolu situace před ním – míst, kam odbočoval a protisměru a v daném okamžiku došlo k nárazu. Tvrzení uvedená v žalobě jsou založená na žalobcem uváděných tezích, které jsou zcela vytrženy z kontextu celého případu. Ze znaleckého posudku navíc vyplývá, že informace sdělené řidičem žalobce nebyly v průběhu řízení pravdivé, když uváděl, že se pohyboval rychlostí 45 km/hod, kdy znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že vozidlo [anonymizováno] dosáhlo při zrychlování rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Dále řidič vozidla [anonymizováno] uváděl, že v okamžiku, kdy byla přední část jeho vozidla na úrovni zadní části vozidla [příjmení], až v ten okamžik zahájilo vozidlo [příjmení] odbočování vlevo, což bylo znalcem hodnoceno jako technicky nepřijatelné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná žalobcem nelze na projednávaný případ aplikovat. Povinnosti odbočujícího řidiče uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 7 Tdo 918/2013, na které žalobce poukazuje, zaměstnanec žalovaného splnil. Ve všech žalobcem uváděných rozhodnutích došlo k porušení ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu řidičem odbočujícího vozidla tím, že řidič vůbec nekontroloval situaci za sebou při odbočování, což však v tomto případě splněno nebylo. Žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 10/200