3 C 224/2021-42 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému přispívat jí na výživu manželky měsíčně částkou 200 Kč, splatnou do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje dnem podání žaloby. Učinila tak s odůvodněním, že se žalovaným žila od roku [rok], v srpnu [rok] uzavřeli manželství. Účastníkům se z jejich vztahu narodily děti [jméno], [datum narození], [jméno], [datum narození], [jméno], [datum narození], [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození]. Před 5 lety měla s manželem problémy, nepodílel se na chodu domácnosti, nepomáhal při výchově dětí, fyzicky ji napadal. Žalovaný nikdy nepracoval. Žalobkyně vždy chodila do práce, i na noční. Účastníci žili ve společné domácnosti do konce června [rok]. Poté se žalobkyně s dětmi odstěhovala do podnájmu. Pobírá přídavky na děti 6.210 Kč a příspěvek na péči 8.600 Kč. Žalovaný odmítá přispívat na výživu žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení nečinný. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně se z neúčasti na jednání omluvila ze zdravotních důvodů souvisejících s jejím těhotenstvím, a to telefonicky v den jednání (v 7.30 hod., jednání se konalo od 9.00 hod.). O odročení jednání nepožádala. Žalovaný se z neúčasti při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. V návaznosti na uvedené soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z důvodu nečinnosti obou účastníků čerpal soud poznatky o jejich osobním stavu, o osobách, k nimž mají vyživovací povinnost, jakož i o jejich poměrech zejména ze spisu vedeného podepsaným soudem pod sp.zn. 0 P 189/2020. 5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 6. Z oddacího listu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne [datum]. 7. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24.5.2022, č.j. 7 C 253/2021-52, jenž nabyl právní moci dne 28.6.2022, bylo manželství účastníků rozvedeno. Z tohoto rozsudku bylo dále zjištěno, že společná domácnost účastníků byla zrušena v srpnu [rok], kdy se žalobkyně i s dětmi od žalovaného odstěhovala. Příčiny rozvratu manželství soud shledal na straně žalovaného v jeho psychickém a fyzickém napadání žalobkyně. 8. Z opatrovnického spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 0 P 189/2020, konkrétně z protokolu o jednání ze dne [datum] a rozsudku ze dne 7.1.2022, č.j. 0 P 189/2020-131, který nabyl právní moci dne 15.3.2022, byly zjištěny následující skutečnosti: Účastníci mají 5 společných nezletilých dětí, a to dceru [jméno], [datum narození], syna [jméno], [datum narození], dceru [jméno], [datum narození], dceru [jméno], [datum narození] a dceru [jméno], [datum narození]. Uvedeným rozsudkem byly všechny nezletilé děti pro dobu před a po rozvodu manželství svěřeny do péče matky (žalobkyně) a otci (žalovanému) bylo uloženo hradit v jejich prospěch výživné s účinností od [datum] nadále (pro [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] ve výši 1.000 Kč měsíčně pro každého a pro [jméno] ve výši 800 Kč měsíčně). Účastníci nevedou společnou domácnost od srpna [rok], od této doby o nezletilé děti pečuje matka. V době od září [rok] do ledna [rok] matka nebyla zaměstnaná, pobírala přídavky na děti v celkové výši cca 6.000 Kč měsíčně, doplatek na bydlení 5.800 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí od 5.000 Kč do 10.000 Kč měsíčně, příspěvek na péči o nezl. [jméno] ve výši 8.600 Kč měsíčně. Otec byl nezaměstnaný, na úřadu práce byl evidován do [datum] (poté sankční vyřazení), nepobíral žádné dávky státní sociální podpory či hmotné nouze. Otec má nejvyšší dosažené vzdělání základní, nemá žádné zdravotní omezení. Při stanovení výživného opatrovnický soud vycházel u otce z potencionálního příjmu, jehož by mohl dosahovat při alespoň minimální snaze o zařazení se do pracovního procesu, tj. ve výši 15.000 Kč až 16.000 Kč hrubého měsíčně (na úrovni minimální mzdy). U matky bylo zohledněno, že nemá žádný příjem ze zaměstnání, je závislá na sociálních dávkách státu, při výběru zaměstnání je limitována zvýšenými nároky nezletilé dcery [jméno], která vyžaduje nadstandardní péči. 9. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný byli manželé od [datum] do [datum], mají 5 společných nezletilých dětí. Od srpna [rok] účastníci nevedou rodinnou domácnost, tehdy se žalobkyně i s dětmi odstěhovala. Od této doby o nezletilé děti účastníků pečuje žalobkyně. Opatrovnický soud uložil žalovanému povinnost hradit ve prospěch nezletilých dětí s účinností od [datum] nadále výživné v celkové výši 4.800 Kč měsíčně. V období od září [rok] do ledna [rok] byla žalobkyně nezaměstnaná, byla odkázána na sociální dávky státu, které činily v součtu v průměru necelých 28.000 Kč měsíčně, žalovaný byl nezaměstnaný, nebyl evidován na úřadu práce, nepobíral žádné sociální dávky a byl schopen docilovat příjmu alespoň ve výši 15.000 Kč až 16.000 Kč hrubého měsíčně. Příčiny rozvratu manželství byly shledány výlučně na straně žalovaného. <i>10. Podle ust. § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.</i> <i>11. Podle ust. § 697 odst. 2 občanského zákoníku, pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.</i> <i>12. Podle ust. § 913 odst. 1 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>13. Podle ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> 14. Po provedeném dokazování a z něj plynoucích skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. 15. Obecně platí, že vyživovací povinnost mezi manžely trvá po celou dobu trvání manželství. Jedinou výjimkou je situace, kdy plnění vyživovací povinnosti by bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 2 odst. 3 občanského zákoníku. U každého z manželů je třeba zjišťovat jeho osobní, rodinné a celkové majetkové poměry a konkrétní míru jeho potřeb danou povahou výdělečné činnosti, způsobem života, zdravotním stavem, popř. jinými závažnými okolnostmi. Soud musí uvážit i péči o nezletilé děti. Teprve po zjištění všech těchto skutečností je možno dospět ke správnému závěru o zásadně stejné hmotné a kulturní úrovni manželů. Předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti mezi manžely je to, že jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby, jakož i to, že oba jsou schopni zajišťovat své potřeby, ale v rozdílné míře. 16. Žalobkyně se stanovení vyživovací povinnosti domáhala od [datum], tj. od zahájení tohoto řízení, nadále (tzv. rozhodné období). Co do časového ohraničení by nárok žalobkyně na výživné nerozvedené manželky byl při splnění zákonných kritérií po právu pouze za období od [datum] do [datum], neboť manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Obecně lze výživné ve prospěch nerozvedeného manžela (manželky) přiznat nejdříve ode dne zahájení řízení a bylo-li manželství účastníků ke dni rozhodování soudu již pravomocně rozvedeno, lze se jeho přiznání domáhat pouze do právní moci rozhodnutí o rozvodu. 17. Soud v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními zkoumal osobní, majetkové a výdělkové poměry účastníků v rozhodném období a zjistil, že jejich hmotná úroveň byla v podstatě srovnatelná. Žalobkyně byla odkázána pouze na sociální dávky státu v celkové průměrné výši necelých 28.000 Kč měsíčně, z nichž saturovala potřeby své a 5 nezletilých dětí účastníků, žalovaný neměl žádné oficiální příjmy a pokud by byl zaměstnán, byl by schopen docilovat na příjmu alespoň 15.000 Kč až 16.000 Kč měsíčně hrubého. Žalobkyně netvrdila a zejména neprokázala, že by hmotná a kulturní úroveň účastníků řízení byla v rozhodném období odlišná, a to ve smyslu, že by žalovanému po odečtení jeho nezbytných výdajů od jeho příjmů (byť potencionálních) zůstávalo více prostředků než žalobkyni, z nichž by si vyživovací povinnost vůči žalobkyni v jí požadované výši byl s to plnit. 18. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně na přiznání výživného nerozvedené manželky nedůvodným a žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku). 19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak proti žalované právo na plnou náhradu jím v tomto řízení účelně vynaložených nákladů. Jelikož však žalovanému v řízení