3 C 27/2023-63 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne 1.11.2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 76.021 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.560 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 36.000 Kč od 4.1.2020 do 28.1.2022), s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.864,78 Kč (jedná se o úrok ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny 36.000 Kč od 29.8.2021 do 28.1.2022), se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 36.000 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 36.000 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 40.000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 41.569 Kč (součet kapitalizovaných úroků ve výši 20.336 Kč, částky za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 18.524 Kč a pojistného) v 21 měsíčních splátkách po 3.885 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku právního předchůdce žalobce do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 4.000 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne vyhotovení žaloby žalovaný již ničeho neuhradil. Na jistině tak dle žalobce dluží 36.000 Kč a na poplatku 40.021 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. K výzvě soudu žalobce sdělil, jakým způsobem ověřil úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, které byly žalovaným doloženy (výměr o důchodu), a dále z lustrace v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout částku 40.000 Kč za poplatek 38.860 Kč, který sestává z úroku 20.336 Kč a poplatku za zpracování, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 18.524 Kč. Celková částka pojistného činí za sjednanou dobu pojištění 2.709 Kč. Úroková sazba činí 49 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Částku 81.569 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 3.885 Kč, výše poslední splátky je 3.869 Kč. Žalovaný převzal celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem na smlouvě o úvěru. Smlouva o úvěru se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného je obsažen na straně 2 smlouvy, na straně 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalobce, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (v příloze smlouvy na straně 6 je na řádku 583 uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobce doložil podací lístek prokazující jeho odeslání). 5. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že při žádosti o spotřebitelský úvěr dne [datum] žalovaný uvedl, že požaduje 10.000 Kč na neočekávané výdaje, druh bydlení je„ vlastník“, je vdovec, zdroje příjmů„ starobní důchod“, jeho čistý měsíční příjem je 8.540 Kč, ostatní příjmy 0 Kč a další příjmy domácnosti 42.100 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 1.700 Kč, interně nesplácí [právnická osoba] [název] žádnou částku a externí splátky činí 500 Kč. K žádosti byl doložen výměr 2019, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný pobírá starobní důchod, jehož výše od ledna 2019 činí [částka] měsíčně. Dále žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodal návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem. 6. Dle tabulky umoření k spotřebitelskému úvěru žalovaný uhradil celkem 4.000 Kč dne [datum]. 7. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobce doložil podací lístek prokazující odeslání výzvy). 8. Žalobce byl soudem s poučením o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vyzván k doplnění, jakým způsobem byla v případě žalované smlouvy ověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne [datum] žalobce toliko citoval právní úpravu a uváděl, jak by měla být vykládána, dále uvedl informace obsažené v zákaznické kartě, přičemž sdělil, že má k dispozici výměr o důchodu žalovaného, který mu byl před uzavřením smlouvy o úvěru předložen. Ničeho dalšího žalobce nedoložil. 9. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>11. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>13. Dle § 2395 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>15. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebi