4 C 195/2022-77 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2022 domáhala se žalobkyně přezkoumání rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen jako„ Rozhodnutí o rozkladu“), kterým předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodla o rozkladu žalobkyně ze dne [datum], jímž se žalobkyně domáhala zrušení výroků č. II. a III. rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo]. [anonymizována dvě slova] [příjmení], tak, že podle § 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá, a napadené výroky II. a III. rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo]. [anonymizováno]. - [příjmení], se potvrzují (Výrok I.), a že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení o rozkladu (Výrok II.). Rozhodnutí o rozkladu je k dnešnímu dni pravomocné. Žalobkyně má za to, že o sporu mělo být rozhodnuto jinak, proto podává žalobu dle 5. části o.s.ř. Žalobkyně se žalovanou jako se spotřebitelem dne [datum] uzavřela Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalované poskytovala připojení k síti internet a související služby (dále jen jako„ Smlouva“). V odstavci f) Smlouvy žalobkyně s žalovanou podle ustanovení § 63, odst. 1, písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (Dále též jen jako„ ZEK“), sjednala úhradu za ukončení Smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou byla smlouva uzavřena, (dále též jen„ úhrada za předčasné ukončení smlouvy“). Součástí Smlouvy byly dle jejího textu i Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [anonymizováno] pro spotřebitele (dále jen„ všeobecné obchodní podmínky“). Na základě Smlouvy žalobkyně žalované řádně poskytovala sjednané služby elektronických komunikací. Jelikož žalovaná soustavně nesplnila povinnost platit cenu za poskytované služby dle Smlouvy, žalobkyně v souladu se sjednanými smluvními podmínkami přistoupila k jednostrannému ukončení Smlouvy. Jelikož takto byla Smlouva ukončena před uplynutím doby trvání, na kterou byla uzavřena, domáhala se žalobkyně u Českého telekomunikačního úřadu návrhem mimo jiné také výše uvedené úhrady za předčasné ukončení smlouvy v částce 258 Kč s příslušenstvím (dále též jen„ Sporný nárok“). Týmž návrhem se žalobkyně domáhala také náhrady nákladů řízení. Český telekomunikačního úřad rozhodnutím ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo]. [anonymizováno]. - [příjmení], rozhodl o nadepsaném návrhu žalobkyně tak, že v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady za předčasné ukončení smlouvy, návrhu nevyhověl (Výrok II.), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (Výrok III). Proti výše uvedenému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu uplatnila žalobkyně dne [datum] rozklad, kterým se domáhala zrušení výroků II. a III. předmětného rozhodnutí a vrácení věci ČTÚ k novému projednání v prvním stupni. O rozkladu dle předchozího odstavce rozhodla předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu Rozhodnutím o rozkladu tak, že rozklad zamítla. Své rozhodnutí přitom založila na právním názoru, že ačkoli je třeba s navrhovatelem souhlasit, že„ finanční vypořádání za předčasné ukončení smlouvy“ není smluvní pokutou v zákonném slova smyslu, nelze zároveň přehlížet, že předmětný institut je svou povahou a důležitostí s institutem smluvní pokuty srovnatelný, neboť odpůrci coby účastníkovi z těchto ujednání plynou obdobné povinnosti a navrhovateli coby poskytovateli srovnatelná práva. Z uvedeného důvodu je tak nezbytné i na něj aplikovat nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 přinášející stanovisko ke spotřebitelským smlouvám a překvapivým ujednáním, která jsou často ukrytá ve všeobecných podmínkách. Předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu v Rozhodnutí o rozkladu dále uzavřela, že část ujednání o úhradě při předčasném ukončení smlouvy je obsažena přímo ve smlouvě, avšak další část ujednání, a to podmínky, které jsou podstatné pro vznik povinnosti k této úhradě, jsou obsaženy v jiném dokumentu, a to ve všeobecných obchodních podmínkách. V duchu výše uvedeného nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 dle ní nelze považovat za dostatečné, pokud součástí smlouvy je pouze obecná část pro spotřebitele nevýhodného ujednání a další jeho část, zvláště pak konkrétní podmínky, je třeba dohledávat v dalších smluvních dokumentech. Tímto způsobem koncipované ujednání je dle jejího názoru pro spotřebitele nepřehledné, což je v rozporu se zásadou poctivosti. Navíc jsou pak ony konkrétní podmínky (tj. podmínky, za nichž může navrhovatel ukončit smlouvu a které tedy znamenají důvody na straně zákazníka) ve všeobecných obchodních podmínkách dle odůvodnění Rozhodnutí o rozkladu rozesety na několika různých místech takovým způsobem, že snadno uniknou pozornosti průměrného spotřebitele, jímž odpůrce je. Z hlediska spotřebitele má tak jít o nepřehlednou, a tudíž překvapivou smluvní úpravu. Tato roztříštěnost má být nepředvídatelná ve smyslu ustanovení § 1753 odst. 1 NOZ. 2. Žalobkyně po rozsáhlé právní argumentaci v žalobě uzavřela, že sporný nárok na úhradu částky 258 Kč z titulu úhrady za předčasné ukončení smlouvy byl ve Smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou sjednán řádně, platně a účinně. Předmětné ujednání nelze považovat za překvapivé ani nepřiměřené, neboť bylo ve všech podstatných ohledech sjednáno v samotné Smlouvě, a nikoliv pouze ve všeobecných obchodních podmínkách. Vymezení výrazu„ ukončení Smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ ve všeobecných obchodních podmínkách nemůže zakládat překvapivost daného ujednání, neboť představuje jen ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Žalovaná měla také možnost se s všeobecnými obchodními podmínkami seznámit stejně jako s textem Smlouvy samotné a stejně jako Smlouvu je i podepsala. V žádném z relevantních dokumentů, tedy ani ve Smlouvě ani ve všeobecných obchodních podmínkách nejsou rozhodná ustanovení uvedena malým či jinak odlišně vyvedeným písmem ani jinak skryta. Vymezení výrazu„ ukončení Smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ je navíc navázáno na zákonné ustanovení o možnosti ukončení Smlouvy dle § 65 odst. 3 ZEK. Ukončení smlouvy z tohoto důvodu je navíc notorietou, kterou je možné v obdobných smluvních vztazích předvídat, neboť přímo souvisí s jejich základním pojmovým znakem, tedy s povinností platit cenu. Žalovaná nemohla být legitimně překvapena tím, že když soustavně neplatila sjednanou cenu, žalobkyně s ní uzavřenou Smlouvu ukončila. Produktivním a přiléhavým není ani zpochybňování skutečnosti, že takové ukončení Smlouvy bylo zapříčiněno důvody na straně žalované, jmenovitě soustavným neplacením ceny. Předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu v Rozhodnutí o rozkladu a i Úřad samotný v prvostupňovém rozhodnutí pochybili, jestliže zákon a dostupnou judikaturu Ústavního soudu vyložili mechanicky a formalisticky tak, že žádná část nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy – ani technické definice souvisejících pojmů - nesmí být uvedena v obchodních podmínkách, respektive že taková dependence automaticky znamená překvapivost a nepoctivost či nepřiměřenost takového ujednání. V tomto ohledu zmíněné orgány nerespektovaly text zákona, aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky a konečně ani skutečný obsah nálezu Ústavního soudu, o který se ve svých rozhodnutích opírají. Ze všech shora těchto důvodů je Rozhodnutí o rozkladu založeno na nesprávném právním posouzení věci, neboť právní normy, které na věc dopadají, byly nesprávně vyloženy, což vedlo k nesprávnému výroku ve věci samé. Požadavek ochrany smluvní svobody a autonomie vůle kontrahujících smluvních stran vyžaduje, aby soud práva a povinnosti stran sporu upravil jinak. V důsledku nesprávného Rozhodnutí o rozkladu byla žalobkyně dotčena ve svém právu na řádně sjednané smluvní plnění v uvedené částce a bylo jí odepřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu. 3. Soud dne 4. 1. 2023 vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů. Soud účastníky současně poučil, že nevyjádří-li se v této lhůtě, bude soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že nemají proti takovému postupu soudu námitky. Žalobkyně ani žalovaná se k uvedenému postupu soudu nikterak ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřily. Dle § 101 odst. 4 o.s.ř. se zde proto predikuje souhlas obou účastníků řízení, a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů, a to rozhodnutí ČTÚ odboru pro severomoravskou oblast [číslo jednací]. [anonymizováno] – [příjmení] ze dne [datum], rozhodnutí o zamítnutí rozkladu Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo], smlouvy o poskytování služeb elektronických ko