4 C 228/2022-48 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 21 977 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela na svých webových stránkách [webová adresa] dne 15. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 063 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 13. 2. 2021. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, za tyto výzvy žalobkyně účtuje částku 2 500 Kč (5 x 500 Kč), kdy se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhradit částku 16 563 Kč (tj. jistinu 12 500 Kč a poplatek 4 063 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 563 Kč od 14. 2. 2021 do zaplacení, dále částku 2 500 Kč představující náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného, dále pak částku 5 414 Kč coby smluvní pokutu. Smluvní pokuta představuje 0,1 % z dlužné částky ve výši 12 500 Kč za dobu od 14. 2. 2021 do 22. 8. 2022, tedy celkem 6 925 Kč, kdy však žalobkyně požaduje jen částku 6 250 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 836 Kč, tedy na smluvní pokutě žalobkyně žalobou požaduje částku 5 414 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně vycházela z informace žalovaného, že je zaměstnaný, kdy jeho průměrný měsíční příjem činí 29 660 Kč, což žalobkyně ověřila z výplatních pásek žalovaného, kdy za měsíc září 2020 činila čistá mzda žalovaného 30 686 Kč a za měsíc říjen 2020 činila čistá mzda žalovaného 26 635 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že v centrální evidenci exekucí nemá žalovaný žádný záznam, což bylo doloženo sjetinou z nahlédnutí do centrální evidence exekucí. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 16 500 Kč (tato částka je vyšší než částka nezabavitelného minima, proto žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti brala v úvahu výdaje ve výši částky uvedené žalovaným) a že je svobodný, bezdětný a bydlí„ v podnájmu“. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela procesně nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud neopomenul, že žalobkyně původně v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., avšak soud s ohledem na následně vydané usnesení ze dne 12. 10. 2022, č. j. 4 C 228/2022-41, kterým byla žalobkyně vyzvána, aby se ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí podle § 115a o. s. ř. s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto na základě účastníky předložených důkazů, bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a na uvedené usnesení soudu žalobkyně nijak procesně nereagovala, soud za takto osvětlené procesní situace měl za to, že nyní již žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasí, a proto následně soud rozhodl za podmínek dle § 115a o. s. ř. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z výpisu z centrální evidence exekucí, výplatních pásek žalovaného za období 9/ 2020 a 10/ 2020 soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době uzavření smlouvy o zápůjčce vedeno žádné exekuční řízení a jeho příjmy ze zaměstnání činily v září 2020 částku 30 686 Kč a v říjnu 2020 částku 26 635 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 12. 2020, kterou žalovaný podepsal zadáním PIN kódu a kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 4 063 Kč vrátit. Zápůjční úroková sazba činí 0 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku a poplatek vrátit do 14. 1. 2021. Dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle této smlouvy se žalovaný zavazuje zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný je dále dle smlouvy povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením, kdy dle rozpisu sazeb činí náklady na písemnou upomínku 500 Kč za jednu výzvu. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto tvoří nedílnou součást smlouvy a blíže upřesňují jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran, přičemž byly rovněž žalovaným podepsány zadáním PIN kódu. Z potvrzení o platbě žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 15. 12. 2020 poskytnuta částka 12 500 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba]). Z upomínky ze dne 20. 2. 2021, upomínky ze dne 27. 2. 2021, opakovaných výzev k úhradě ze dne 6. 3. 2021, 15. 3. 2021 a ze dne 30. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022, včetně podacího lístku vyplývá, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost jejího soudního vymáhání. 10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný na webových stránkách žalobkyně vyplnil ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný