6 C 25/2023-47 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 136 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 7. 12. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s částkou 41 569 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 336 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 18 524 Kč a pojištění 2 709 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 885 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 9. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 16. 3. 2020. Žalované bylo již ze smluvního ujednání známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 7. 9. 2021, přičemž marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 5. 3. 2021 činila dlužná jistina 35 888,44 Kč a dlužný poplatek 32 247,56 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou ničeho hrazeno. Žalovaná celkem uhradila na dlužnou částku 11 885 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 68 136 Kč, kapitalizovaný úrok 3 583,88 Kč (úrok ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny 35 888,44 Kč od 8. 9. 2021 do 28. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 6 509,76 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 888,44 Kč od 16. 4. 2020 do 28. 1. 2022), úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 35 888,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 35 888,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se k výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalované vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela především z hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované. 3. Podáním ze dne 15. 3. 2023 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to pro částku 2 606,68 Kč (tj. část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, když v žalobním návrhu byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požadován ve výši 6 509,76 Kč, po posouzení celého případu však žalobkyně bere žalobu zpět do částky 2 606,68 Kč a nadále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje částku 3 903,08 Kč. Žalobkyně dále doložila výpočet tohoto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. S ohledem na uvedené soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení pro částku 2 606,68 Kč částečně zastavil. 4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu p