6 C 262/2022-31 — Okresní soud ve Vyškově

1. Odpůrčí žalobou se žalobce domáhal vydání rozsudku, že shora označená smlouva je vůči němu právně neúčinná. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] vystavil [titul] [jméno] [příjmení] směnku vlastní, kterou též dne žalobce avaloval. Splatnost směnky byla stanovena na [datum]. Věřitelem ze směnky byla [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [PSČ] [obec a číslo]. Žalobce na uvedenou směnku provedl platby, jak jsou popsány v kvitanci – potvrzení o zaplacení závazku ze směnky ze dne [datum] vystavěné [jméno] [příjmení] Celkem i s ohledem na sjednání právního zastoupení věřitelem uhradil žalobce směnečné věřitelce částku ve výši [částka]. 2. Žalovaná s dlužníkem vlastnila v režimu společného jmění manželů (dále již„ SJM“) bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] v k. ú. a obci [obec], k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo]. 3. Shora uvedenou smlouvou o vypořádání zaniklého SJM dlužník převedl (správně došlo k vypořádání SJM uvedeným způsobem) uvedený nemovitý majetek na žalovanou, čímž zcela jednoznačně zkrátil uspokojení pohledávky žalobce. Uvedená smlouva byla uzavřena mezi žalovanou a dlužníkem v posledních pěti letech. 4. K výzvě soudu, aby žalobce soudu sdělil, zda směnečná pohledávka byla jím uplatněna u soudu, respektive zda bylo o ní soudem rozhodnuto, žalobce podáním ze dne 8. 12. 2022 soudu sdělil, že:„ směnečná pohledávka paní [jméno] [příjmení] dle směnky ze dne [datum] jsem dne [datum] jako aval uhradil. Příslušná kvitance byla přiložena k žalobě ze dne [datum]“ 5. Žalovaná odmítla žalobní důvody a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná podrobně uvedla okolnosti, jež předcházely uzavření předmětné smlouvy, zdůraznila že žalobce je dlouholetým známým dlužníka a mnohokrát dlužníku i žalované poskytoval právní služby. Žalobu považuje za nedůvodnou i z toho důvodu, že předmětná pohledávka zatím soudně uplatněna nebyla a nedošlo tedy ani k její vykonatelnosti. 6. Se souhlasem účastníků soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., to vše v procesní situaci, kdy lze meritorně rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů. 7. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění. 8. Dne [datum] vystavil [titul] [jméno] [příjmení], (tehdy) bytem [adresa] (dále již„ dlužník“) směnku vlastní, kterou též dne žalobce avaloval. Splatnost směnky byla stanovena na [datum]. Věřitelem ze směnky byla [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Žalobce na uvedenou směnku provedl platby, jak jsou popsány v kvitanci – potvrzení o zaplacení závazku ze směnky ze dne [datum] vystavěné [jméno] [příjmení] Celkem (i s ohledem na sjednání právního zastoupení věřitelem) uhradil žalobce směnečné věřitelce částku v celkové výši [částka], z toho směnečnou sumu ve výši [částka] a dále částku [částka] představující předmětnou náhradu nákladů řízení za zastoupení směnečné věřitelky advokátem (zjištěno z kopie cit. směnky na č. l. 3 a z kopie kvitance na č. l. 3 verte). 9. Dne [datum] dlužník s žalovanou uzavřeli smlouvu o vypořádání SJM (zaniklého rozvodem jejich manželství dne [datum]), dle které (na základě provedeného vypořádání) výlučnou vlastnicí předmětné bytové jednotky bude žalovaná. Tuto smlouvu sepsal žalobce, před nímž také účastníci tuto smlouvu podepsali (zjištěno z kopie cit. smlouvy na č. l. 5). 10. Žalobkyně se na základě shora uvedené smlouvy (po jejím vkladu do katastru nemovitostí) stala výlučnou vlastnicí předmětné bytové jednotky (zjištěno z informace o jednotce na č. l. 4). 11. Dopisem ze dne 3. 8. 2022 (předžalobní výzva) žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka] z již shora uvedeného důvodu s tím, že rovněž smlouvou o vypořádání SJM ohledně bytové jednotky„ [titul] [příjmení] jako dlužník převedl svůj výše popsaný nemovitý majetek na Vás, čímž zcela jednoznačně zkrátil uspokojení mojí pohledávky uvedené výše…“ Současně žalovanou informoval o znění § 589 odst. 1 o. z. (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 6) 12. Ze sdělení žalobce (v rámci podání na č. l. 29) vyplývá, že předmětná směnečná pohledávka žalobcem nebyla u soudu uplatněna. 13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 14. Žalobce coby avalista ze směnky sice uhradil za dlužníka směnku směnečné věřitelce, nicméně k datu podání žaloby nedisponuje vykonatelnou pohledávkou, neboť tuto směnečnou pohledávku vůči dlužníku neuplatnil v soudním řízení. 15. Žaloba je zjevně nedůvodná a soud má pochybnosti o tom, zda žalobce ve skutečnosti touto žalobou opravdu sledoval to, co navenek (v rámci žalobního petitu) navrhoval. 16. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni. 17. Znamená to tedy, že jestliže směnečný rukojmí (avalista) zaplatí směnku směnečnému věřiteli, nabývá všech práv, které by měl při zaplacení směnky dlužník, za něhož se zaručil. Soluční chování avalisty ovšem ani podle zákona směnečného a šekového bez dalšího nezakládá hmotněprávní situaci, že by tím vůči dlužníku disponoval vykonatelným titulem, tj. že v takové situaci se může při nesplnění regresní povinnosti ze strany dlužníka domáhat uspokojení této směnečné pohledávky již přímo ve vykonávacím či exekučním řízení. 18. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. 19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, vyložil a odůvodnil právní názor, že požadavek, aby pohledávka věřitele byla vykonatelná, nevymezuje podmínku pro vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka, ale aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě; podmínky, za nichž se věřitel může (úspěšně) dovolat určení neúčinnosti právního jednání dlužníka, se uvádí zejména v ustanoveních § 590 a § 591 obč. zák. Neúčinnosti právního jednání se lze za podmínek uvedených zejména v ustanoveních § 590 a § 591 obč. zák. dovolávat nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vykonatelnou již v době, kdy bylo učiněno napadené právní jednání, ale i v případě, že bylo učiněno dříve, než se pohledávka věřitele za dlužníkem stala vykonatelnou. Odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vykonatelnou v době rozhodování soudu. 20. Jelikož v posuzované věci v době vyhlášení tohoto rozsudku žalobce nedisponoval vykonatelnou směnečnou pohledávkou plynoucí z předmětného regresního směnečného vztahu, nebylo možné již pro tuto okolnost podané odpůrčí žalobě vyhovět, a tudíž nezbylo, než žalobu zcela zamítnout. 21. Nad rozsah výše uvedeného nutno zdůraznit, že pakliže by žalobce disponoval vykonatelnou směnečnou pohledávkou, bylo by zapotřebí takto zjištěný skutek poměřovat nejen skrze pravidlo dle § 579 odst. 1 o. z. (stanovící, že způsobí-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu), a to v situaci, kdy žalobce (tehdy) jako advokát sepsal předmětnou smlouvu o vypořádání SJM a následně se domáhá její neúčinnosti, což působí paradoxně a posiluje (též s přihlédnutím k okolnostem, jež tvrdí ve svém vyjádření žalovaná) pochybnost soudu o pravém důvodu podání této odpůrčí žaloby. Jakkoliv tedy nelze zaměňovat instituty neplatnosti a neúčinnosti právního jednání, bylo by povinností soudu – s ohledem na příp. takto zjištěné skutkové okolnosti případu - se důsledně zabývat i tím, zda se případně ze strany účastníků nejednalo např. o disimulované jednání či o jednání stižené vadou zakládající jeho neplatnost, které by bylo nezbytné posuzovat i v kontextu toho, co popisuje žalovaná ve svém vyjádření (s ohledem na předchozí poskytované právní služby žalobcem pro žalovanou i dlužníka). 22. Pro úplnost soud připomíná, že i podle judikatury Nejvyššího smyslem ustanovení § 115a o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení v případě, že všechna potřebná skutková zjištění lze zjistit přímo z účastníky předložených listinných důkazů, a že ustanovení § 115a o. s. ř. přitom nestanoví nic o tom, že by soud v takovémto případě měl (musel) žalobě vyhovět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Z této judikatury tedy plyne, že i v režimu § 115a o. s. ř. lze žalobu zamítnout. 23. V posuzované věci soud vycházel z listin předložených žalobcem, z nichž však vyvodil jiný právní závěr, než který (alespoň formálně navenek – viz k tomu odůvodnění shora) žalobce prezentoval v podané žalobě. 24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce v tomto sporu podlehl a je proto povinen nahradit žalované náklady řízení, které – vycházeje z obsahu spisu – činí