11 C 169/2023-49 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 4. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 27 574,77 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 21. 7. 2020 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku 25 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 25. 5. 2022 společně s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 574 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 7. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 8. 2. 2023.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy podáním ze dne 9. 10. 2023. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS NRKI a BRKI, výstupy těchto databází žalobkyně soudu nepředložila. Dále uvedla, že původní věřitel vycházel z informací žadatele uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. K prokázání tvrzení navrhla žalobkyně všeobecné obchodní podmínky původního věřitele.3. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému dne 21. 7. 2020 vyplacena částka 25 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet číslo , č. účtu, . Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán 0 Kč, doba trvání zápůjčky je uvedena 641 dní, termín splatnosti dne 24. 5. 2022. Zápůjční úroková sazba je uvedena ve výši 547,51 Kč. Dále byl smlouvou sjednán poplatek za prodloužení splatnosti 2 574,77 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli celkem částku 103 140,17 Kč ve 20měsíčních splátkách po 5 149,54 Kč.6. Dodatkem ke smlouvě o úvěru byl termín splatnosti úvěru prodloužen do 25. 5. 2022 a za toto prodloužení byl žalovanému účtován poplatek 2 574,77 Kč.7. Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy ú zápůjčce upravují další podmínky poskytnutého úvěru neuvedené ve smlouvě. Na listině předložené soudu se nenachází podpis klienta.8. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne 21. 7. 2020 na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 25 000 Kč.9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne 8. 2. 2023.10. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 8. 2. 2023 doporučenou poštou.11. Dotazem na , anonymizováno, . soud zjistil, že bankovní účet číslo , č. účtu, je veden na jméno žalovaného. Z výpisu z běžného účtu za měsíc červenec 2020 soud zjistil, že dne 21. 7. 2020 byla na tento účet přijata částka 25 000 Kč. Dále soud z výpisu z bankovního účtu zjistil časté nepravidelné příjmy od společnosti , právnická osoba, ., která je provozovatelem sázkové kanceláře. Na základě uvedeného zjištění pak soud důvodně uzavřel, že časté úhrady prováděné z běžného účtu žalovaného platební kartou v hodnotách 400 Kč – 1 500 Kč jsou sázkami na portálu sázkové kanceláře , právnická osoba, . V měsíci červenci 2020 (do data poskytnutí úvěru) činily sázky celkem 3 900 Kč.12. Soudu je z úřední činnosti známo (sp. zn. , spisová značka, ), že žalovaný vynakládal nemalé finanční prostředky na sázení již v roce 2019.13. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2021 byla proti žalovanému zahájena 4 občanskoprávní řízení k vymožení dluhů z úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty.14. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a měl jedno nezletilé dítě (nar. , Anonymizováno, ).15. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném k datu poskytnutí úvěru.16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“20. S ohledem na judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.21. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti sta