6 C 260/2023-54 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 18 699 Kč s příslušenstvím. Toto příslušenství sestává z 22,38% úroku ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, z 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 300,17 Kč (jedná se o 22,38% úrok ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2022 do 23. 3. 2023) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 207,64 Kč (jedná se o 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2022 do 23. 3. 2023). Žalobkyně se částky domáhá coby dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) dne 22. 1. 2021. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Dne 23. 3. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.2. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila žalobu toliko o citaci zákaznické karty a sdělení, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně doložila fotokopie poštovních poukázek, screenshoty z bankovnictví a fotokopii čestného prohlášení žalované ohledně místa bydliště.3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:5. Ze smlouvy „, Anonymizováno, v hotovosti č. , hodnota, “ (dále také jen „smlouva o úvěru“, na č. l. 11-12 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 1. 2021. Právní předchůdce žalobkyně dle této smlouvy poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 2 000 Kč, administrativním poplatkem 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, poplatkem za pojištění , Anonymizováno, 240 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč. Celkem se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 780 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 313 Kč. Smlouvu tvoří čtyři strany, kdy na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované. Druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která jsou svou povahou smluvními podmínkami. Dle článku 1 odst. 1.4 smlouvy o úvěru je úroková sazba 32,15 % ročně. Dle článku 1 odst. 1.6 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek 40 % z výše jistiny úvěru.6. Z karty zákazníka podepsané žalovanou dne 22. 1. 2021 (na č. l. 13-14 spisu) soud zjistil, že žalovaná při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je rozvedená a žije s partnerem ve vlastním bytě, má středoškolské vzdělání, má , Anonymizováno, nezaopatřené děti, zdrojem hlavního příjmu je mateřská/rodičovská. Jako měsíční příjem uvedla žalovaná 14 000 Kč, z toho 6 000 Kč státní podpora, 6 000 Kč další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu atd.), 2 000 Kč „přítel“. Žalovaná uvedla, že v současnosti nemá úvěr ani zápůjčku u právního předchůdce žalobkyně ani jiné společnosti. Jako měsíční výdaje žalovaná uvedla 1 500 Kč (nájem, inkaso, energie), 10 000 Kč (osobní výdaje), celkem 11 500 Kč. Použitelný příjem byl dle karty zákazníka 2 500 Kč. Žalovaná měla dle karty zákazníka doložit složenky k ověření příjmů, bankovní výpisy k doložení příjmů a výdajů a čestné prohlášení.7. Z fotokopií poštovních poukázek B (na č. l. 43 spisu) soud zjistil, že žalované byla v listopadu 2020 vyplacena částka 12 000 Kč, v prosinci 2020 částka 6 000 Kč a v lednu 2021 částka 6 000 Kč od Úřadu práce ČR, , Anonymizováno, pobočky v , Anonymizováno, . Ze screenshotů z bankovnictví (na č. l. 43 verte – 44 spisu) soud zjistil, že na těchto se nachází jméno „, jméno FO, “ a příjem zařazený do kategorie „výživné a příspěvky“, který byl v listopadu 2020 ve výši 6 000 Kč, v lednu 2021 ve výši 6 000 Kč a v prosinci 2020 ve výši 13 000 Kč. Z čestného prohlášení žalované (na č. l. 45 spisu) soud zjistil, že žalovaná prohlásila, na jaké adrese bydlí, kdy do kolonky „přispívám panu/paní“ uvedla „měsíčně platím 1 500 Kč“ a do kolonky „částku“ uvedla opět 1 500 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní (na č. l. 17-22 spisu), výňatku ze seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 23 spisu) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 včetně dokladu o jeho odeslání (na č. l. 25-26 spisu) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni.9. Z výzvy k plnění ze dne 10. 7. 2023 (na č. l. 32-33 spisu) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy, na č. l. 34 spisu).10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude dále vyloženo) důvodná.11. Závazkový vztah, vzniklý dne 22. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12. Dle § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 občanského zákoníku (ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Dle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.16. Dle § 2395 a občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Dle § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném k okamžiku uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzav