6 C 119/2025-37 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím jako dluh z neuhrazeného úvěru. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný se registroval na webové stránce www., Anonymizováno, .cz, byl mu zde zřízen uživatelský účet a po ověření jeho úvěruschopnosti dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru, prostřednictvím které čerpal částku , částka, (převodem na účet č. , č. účtu, ) se splatností dne , datum, . Vedle jistiny se žalovaný zavázal uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Schopnost žalovaného splácet úvěr předchůdce žalobkyně posoudil nahlédnutím do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, jinými důkazy ohledně platební schopnosti žalovaného žalobkyně nedisponuje. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.4. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, jeho náklady a další důležité právní aspekty.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (bez podpisu žalovaného) vyplývá, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., smlouvu, dle které se daná společnost zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku dne , datum, včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, uhradit.6. Z potvrzení o provedené platbě od společnosti , právnická osoba, ., ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána částka , částka, , a to z účtu č. , č. účtu, .7. Ze sdělení Air bank a.s. ze dne , datum, vyplývá, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla evidována platba od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, pod VS , var. symbol, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.10. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.11. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . prostřednictvím webových stránek smlouvu, ve kterém se daná společnost zavázala poskytnout mu částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, splatit do , datum, . Bylo prokázáno, že žalovaný dne , datum, čerpal celkovou částku , částka, na svůj účet a ke dni postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil.16. Mezi smluvními stranami byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše , částka, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit do data , datum, . Žalovaný vystupoval v řízení mimo rámec podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel a , právnická osoba, ., jako podnikatel, na smluvní vztah se tak použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. , právnická osoba, . tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky chopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně však nedoložila ani netvrdila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, když žádným způsobem neprokázala, že by její právní předchůdkyni byla výše příjmů a výdajů žalovaného známa. V žalobě uvedla, že žádnými jinými důkazy týkající se platební schopnosti žalovaného, kromě lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, nedisponuje. Jelikož , právnická osoba, . poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne , datum, vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale z úřední povinnosti. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši , částka, , a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbývající části týkající se poplatku za poskytnutí úvěru včetně úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spis