11 C 1/2026-67 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 750 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty v kapitalizované výši 3 750 Kč.2. V podání ze dne 3. 3. 2026 žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný před podáním žalobního návrhu zaplatil žalobkyni na žalované částce celkem 12 429 Kč, pročež žalobkyně vzala svou žalobu v rozsahu této částky s příslušenstvím zpět. Žalobkyně dále v témže podání „upřesnila“ své žalobní tvrzení o smluvní pokutě tak, že kapitalizovaná výše smluvní pokuty, jíž se žalobou domáhá, správně činí 645,32 Kč. Soud i toto tvrzení posoudil jako zpětvzetí žaloby. O zpětvzetí žaloby rozhodl soud usnesením ze dne 18. 5. 2026, č. j. 11 C 1/2026-64, a to následovně:„I. Řízení se pro částku 12 429 Kč, pro úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 429 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, a pro částku 3 104,68 Kč, zastavuje.II. V řízení bude pokračováno pro částku 8 571 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 571 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, a pro částku 645,32 Kč.“3. Usnesení o částečném zastavení řízení nabylo právní moci dne 12. 5. 2026. Ke dni vyhlášení rozsudku je tedy předmětem řízení částka 8 571 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuta ve výši 645,32 Kč.4. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.6. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 27. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, pročež byl úvěr v upomínce ze dne 27. 11. 2024 ke dni 1. 12. 2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Ohledně splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žadatele žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žadatele na základě údajů sdělených klientem, které si ověřila mimo jiné lustrací v registrech SOLUS, NRKI/BRKI, a prostřednictvím z výpisů z účtu žalovaného. Výpisy z účtu žalovaného byly soudu k důkazu předloženy, výstupy z lustrací v dlužnických registrech však nikoliv, a to navzdory výzvě soudu k jejich doložení.9. V projednávané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.).10. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.11. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-, právnická osoba, ., C-679/18).12. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“13. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům vysloveným v uvedeném rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.14. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené shrnuje, a to například v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, že „[n]eprověří-li věřitel dostatečně úvěruschopnost dlužníka, popř. poskytne-li mu úvěr přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.“15. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala mimo jiné na základě lustrace v registrech dlužníků, výstupy z těchto lustrací však soudu nepředložila. Z výpisů z účtu žalovaného přitom vyplývá, že čerpal úvěry od , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Z výpisů z účtu je dále patrné tíhnutí žalovaného k hazardu, které žalobkyně při posouzení jeho úvěruschopnosti nijak nereflektovala. Soud proto uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti nebylo žalobkyní provedeno dostatečně a žalobkyně tak porušila své povinnosti poskytovatele úvěru upravené v § 86 odst. 1 větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. , spisová značka, ).16. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 15 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně na svých závazcích ze smlouvy o úvěru uhradil částku 12 429 Kč. Žalovaný je tak povinen s ohledem na uvedené zaplatit žalobkyni částku 2 571 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.17. K povinnosti spotřebitele hradit příslušenství plynoucí z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“18. Žalobkyni lze proto přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani smluvní pokutu již nikoliv. V tomto rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, neboť byl úspěšný ve větší části předmětu řízení než žalobkyně. Částečně úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů.20. Jelikož zaplacený soudní poplatek v řešené věci činil pouze 990