11 C 257/2020-19 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 653 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 4. 4 2020 do zaplacení. Žalovaná částka představuje neuhrazenou cenu za opravu motorového vozidla [příjmení] [jméno], kterou pro žalovaného provedl [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], a vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] s datem splatnosti [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným dne [datum] postoupena na žalobce. 3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 12. 10. 2020, č. j. EPR 253201/2020-6, bylo žalobě vyhověno. Pro případ, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor, mu soud uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena současně s platebním rozkazem. Žalovaný byl současně poučen o náležitostech takového vyjádření a o následcích nevyhovění této výzvě. 4. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor, který ovšem v zákonné lhůtě neodůvodnil. Elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen dne [datum], lhůta pro podání odporu trvala do [datum]. Ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně uplynula dne [datum], se však žalovaný písemně ve věci samé k žalobě nevyjádřil, neuvedl, proč s žalobou nesouhlasí, případně z jakého důvodu nárok žalobkyně neuznává. Nevylíčil žádné rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu a k prokázání svých tvrzení neoznačil důkazy. Za této situace se podle § 114b odst. 5 o. s. ř. má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, přičemž o tomto následku byl žalovaný poučen. Soud proto podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). Ve smyslu § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1 věta první a odst. 2 věta první o. s. ř. se nejedná o věc, ve které by pro rozpor s právními předpisy nebylo možné rozsudek pro uznání vydat. 5. Pro úplnost soud dodává, že daná věc je sporem o zaplacení peněžitého plnění. Neboť u rozsudku pro uznání neprovádí soud dokazování, vyšel soud z vylíčení v žalobě, z něhož plyne, že nárok má původ ve smlouvě o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pro takový nárok lze uzavřít a schválit smír. Při splnění zákonných podmínek pak soud rozsudkem pro uznání požadované nároky žalobkyni přiznal (výrok I.). 6. Soud na tomto místě podotýká, že při svém rozhodování zohlednil recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (zejm. nálezy ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 842/16, I. ÚS 1024/15 a Pl. ÚS 13/15) a dospěl k závěru, že z chování žalovaného není jakkoliv zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, přičemž soud má za to, že soudem ochrany ústavnosti artikulovaná nutnost citlivosti při postupu podle § 114b o. s. ř. nedopadá na situace žalovaného, jenž sice podá odpor, ovšem v určené lhůtě se ve věci samé vůbec nevyjádří. Má-li se tedy za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodl podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek). 7. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 8 640,80 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 5 580 Kč (3× 1 860 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“) za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. příslušející ke třem výše uvedeným úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1 360,80 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 8. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.