36 C 297/2020-63 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou byla dne 13. 10. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla zápůjčku ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit celkové náklady zápůjčky ve výši 47 107 Kč, celkem tedy 78 107 Kč v 29 měsíčních splátkách ve výši 2 604 Kč a v závěrečné splátce ve výši 2 591 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 16. 11. 2015. Žalovaná však hradila pouze částečně, v důsledku čehož došlo k zesplatnění dlužné částky v celkové výši 65 812,18 Kč ke dni 15. 9. 2016. Žalovaná částka představuje zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 12 094,66 Kč, neuhrazeného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 217,52 Kč, neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 11 374 Kč a neuhrazené smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 35 126 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 13. 10. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu s celkovými náklady zápůjčky ve výši 47 107 Kč (celkem tedy částku 78 107 Kč) splatit ve 29 měsíčních splátkách ve výši 2 604 Kč a v 30. splátce ve výši 2 591 Kč vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 11. 2015. Ve smlouvě byla vyčíslena pevná roční úroková sazba ve výši 89 % (smlouva o zápůjčce [číslo]). Mezi účastníky byla dále dne 13. 10. 2015 uzavřena rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku, dle které se žalovaná s žalobkyní dohodli, že v případě, že zákazník včas nesplní povinnost vyplývající z dílčí smlouvy uhradit splátku, je žalobkyně oprávněna celou zbývající doposud neuhrazenou část z celkové výše půjčky poskytnuté na základě dílčí smlouvy a celkových nákladů půjčky a nároků na upomínečné zesplatnit. Informaci o zesplatnění podá věřitel zákazníkovi elektronicky nebo písemně. V případě zesplatnění půjčky má věřitel právo účtovat zákazníkovi smluvní pokutu 0,5 % z aktuální výše celkové dlužné částky vyplývající z dílčí smlouvy, za každý den prodlení s úhradou zesplatněné částky (článek 6 rámcové smlouvy). Účastníci se dále dohodli, že v případě, že se zákazník ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi smluvní pokutu ve výši 0,5 % z aktuální výše nesplacené jistiny za každý den, který následuje po dni, kdy se tento ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části (článek 10 rámcové smlouvy) (rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč převodem na její bankovní účet dne 16. 10. 2015 (výpis z účtu, sdělení [anonymizována čtyři slova] ze dne 23. 10. 2020). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. Současně provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, přičemž žalovaná zde neměla žádný záznam. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu - dodatek, ze které vyplývá, že žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se [právnická osoba] s účinností od 23. 4. 2015. Dále žalobkyně soudu předložila výplatní pásku žalované za měsíc srpen 2015, ze které vyplývá čistý příjem žalované 6 236 Kč a částečný výpis z bankovního účtu žalované, který potvrzuje příchozí platbu od zaměstnavatele žalované dne 25. 6. 2015 ve výši 6 235 Kč, dne 27. 7. 2015 ve výši 6 519 Kč, dne 25. 8. 2015 ve výši 7 202 Kč a dne 25. 9. 2015 ve výši 6 236 Kč. Dále bylo předloženo potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 9. 2015, ze kterého vyplývá, že žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 335 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, z níž vyplývá, že její trvalý pobyt se nachází na adrese [adresa žalované]. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 7. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela. 8. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 9. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykláda