38 C 226/2020-62 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 831 939,85 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne 14. 5. 2014 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 927 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet úvěr měsíčními anuitními splátkami ve výši 4 142 Kč vždy k 25. dni každého měsíce. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední částečná úhrada byla provedena v listopadu 2018. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovanou bylo v souladu s produktovými obchodními podmínkami dne 12. 6. 2019 rozhodnuto o zesplatnění úvěru. Žalobkyně podáním ze dne 26. 8. 2020 vzala žalobu ohledně částky ve výši 15 593,93 Kč s příslušenstvím z této částky zpět. Žalovaná částka 819 385,05 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 14. 5. 2014 uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly produktové obchodní podmínky. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hypoteční úvěr ve výši 927 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celý úvěr včetně příslušenství měsíčními anuitními splátkami ve výši 4 142 Kč se splatností vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba se stanovila jako součet referenční sazby BMR a přirážky 2,19 % ročně (úvěrová smlouva [číslo]). Dle bodu 9.1 písm. b) ve spojení s bodem [číslo] písm. c) produktových podmínek byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy o úvěru a stanovit okamžitou splatnost veškerých dlužných částek, případně aniž by odstoupila od smlouvy o úvěru, prohlásit veškeré nebo některé dlužné částky za okamžitě splatné, pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátky úvěru, úroků nebo jakékoli jiné částky, kterou je povinna bance uhradit (produktové obchodní podmínky pro úvěry platné od 1. ledna 2014). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 707 000 Kč dne 14. 5. 2014 a ve výši 220 000 Kč dne 22. 7. 2014 (příkaz k čerpání úvěru ze dne 14. 5. 2014, příkaz k čerpání úvěru ze dne 22. 7. 2014 a výpis z účtu). Jelikož žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, když poslední splátku před zesplatněním uhradila dne 16. 11. 2018 pouze částečně ve výši 1 272,86 Kč (výpisy z účtu za období 11/ 2018 – [číslo]), žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2019 prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 12. 6. 2019. Zásilka byla předána k poštovní přepravě téhož dne (oznámení o splatnosti úvěru včetně dodejky). V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“) aplikoval ustanovení o. z., neboť smlouvy o úvěru účastníci uzavřeli za jeho účinnosti, tedy po 1. 1. 2014. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 927 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost vrátit žalobkyni čerpané peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem v dohodnutých měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení s úhradou dohodnutých splátek (poslední splátku uhradila pouze částečně dne 16. 11. 2018), žalobkyně využila svého dohodnutého oprávnění a úvěr ke dni 12. 6. 2019 zesplatnila. Žalobkyni tak podle § 2395 o. z. vzniklo právo, aby jí žalovaná zaplatila dluh na jistině úvěru (vyčerpané a splátkami nesplacené peněžní prostředky) ve výši 819 385,05 Kč, k jehož zaplacení soud žalovanou zavázal. Nesplacený úvěr byl splatný dne 12. 6. 2019. Protože žalovaná neuhradila dlužnou částku k datu její splatnosti, dostala se dnem následujícím po splatnosti (13. 6. 2019) s její úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (k prodlení došlo po 1. 1. 2014), tj. v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 9,75 % ročně). Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 41 569,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 40 969,50 Kč a náhrady hotových výdajů za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. výzva k plnění a sepis a podání žaloby. Paušální náhradu přiznal soud žalobkyni ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 cit. vyhl. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon spočívající ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne 26. 8. 2020, neboť skutečnosti tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.