11 C 29/2019-370 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se žalobou po změně žaloby domáhal, aby soud změnil výrok II. usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci prostřednictvím vedlejšího účastníka náklady na výživu za dobu od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2020 ve výši 3 000 Kč měsíčně vždy za období jednoho roku předem do 30. 7. každého roku k rukám žalobce a dále, aby soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci doplatek náhrady nákladů na výživu za období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2020 ve výši 81 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žalobu odůvodnil tím, že žalované byla uložena pravomocným usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, uložena povinnost nahradit žalobci prostřednictvím vedlejšího účastníka náklady na výživu ve výši 1 500 Kč měsíčně, co souviselo s faktem, že otec žalobce zahynul při pracovním úraze, kdy pracovní činnost vykonával pro žalovanou. Žalobce tvrdil nárůst svých nákladů spočívající ve studiu dvou vysokých škol a růstu průměrného výdělku žalobcova otce. Žalobce se nákladů na výživu domáhal pouze do 31. 12. 2020 s tím, že po tomto datu je s to se sám živit. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobce nedoložil časovou náročnost svých studií, mohl vykonávat brigády a žalovaná byla proti tomu, by se ve vztahu k otci žalobce vycházelo toliko ze statistických údajů, přičemž žalovaná zdůraznila nutnost zohlednění důchodových dávek. 3. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl žalobu zamítnout s tím, že pokud žalobce požaduje 3 000 Kč měsíčně, pak stávající náklady na výživu ve výši 1 500 Kč jsou při zohlednění sirotčího důchodu dostatečné. 4. Soud předně vyšel z faktu, že o nákladech na výživu bylo rozhodnuto usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, jímž soud schválil smír mezi žalobcem a žalovanou s tím, že výrokem II byla žalovaná povinna prostřednictvím vedlejšího účastníka nahradit žalobci náklady na výživu za dobu od 1. 7. 2016 do doby nabytí schopnosti žalobce se samostatně živit ve výši 1 500 Kč měsíčně vždy za období jednoho roku předem do 30. 7. každého roku k rukám žalobce. Z odůvodnění usnesení se pak podává, že soud zohlednil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 10. 2013, č. j. 38 C 76/2013-283, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 4. 3. 2014, č. j. 60 Co 28/2014-337, jimiž oba soudy konstatovaly porušení právní povinnosti žalovaného dle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do účinnosti zákona [číslo] 2012 Sb. (dále jen„ obč. zák.“) za škodu, kterou v důsledku zřícení části svahu výkopu utrpěl otec žalobce, žalobci a matce žalobce byla z tohoto důvodu přiznána náhrada jednorázového odškodnění ve výši každému 240 000 Kč a dále soud v poměrech projednávané věci učinil skutkový závěr, že žalobce je synem [příjmení] [příjmení] [celé jméno žalobce], jenž zemřel 24. 5. 2012. Žalobce byl ke dni rozhodnutí studentem Komunální školy Uljanovský učební a výchovný komplex [číslo] Všeobecně vzdělávací školy I – III stupně – předškolní učební základ Uljanovské okresní rady Kirovhradské oblasti a od 1. 9. 2015 byl studentem prvního ročníku Fakulty dopravních a informačních technologií Národní dopravní univerzity v Kyjevě. Matka žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] pracovala v oddělení kultury turistiky a kulturního dědictví Uljanvské okresní státní správy a její příjem za rok 2014 činil průměrně 2 698 UAH a vdovský důchod činil asi 900 UAH měsíčně. Žalobce byl poživatelem měsíční důchodové výplaty v důsledku smrti živitele od května 2012, která činila průměrně 850 UAH v roce 2012 a 2013, od prosince 2013 pak 949 UAH. Otec žalobce podnikal v režimu živnostenského zákona s živnostenským oprávněním v oboru činnosti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti od 23. 2. 2011, kdy průměrná mzda zaměstnanců v roce 2012 v stavebnictví činila asi 22 000 Kč. 5. Soud pak učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobce je synem rodičů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (viz rodný list žalobce). Otec žalobce zemřel dne 24. 5. 2012 (viz úmrtní list) při práci na stavbě [příjmení] volnočasového centra Fialka v [obec] (viz vyrozumění Policie ČR adresované Velvyslanectví Ukrajiny). Žalovaná jako generální zhotovitel stavby odpovídá podle § 420 obč. zák. za škodu, kterou v důsledku zřícení části svahu výkopu utrpěl při výkonu takto nařízené práce otec žalobce. Žalovaná odpovídala ve smyslu ust. § 12 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb. i za bezpečnost dalších osob, které při výkonu činností prováděných mimo pracovněprávní vztahy byly vystaveny stejným ohrožením jako zaměstnanci. Odpovídala tedy i za bezpečnost otce žalobce, pokud jej mohla svou činností (třeba i pokynem k výkonu činnosti na nebezpečném místě) ohrozit, a to bez ohledu na to, zda ona sama byla s ním v přímém smluvním vztahu či nikoliv (viz odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 10. 2013, č. j. 38 C 76/2013-283). Citovaným rozsudkem, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 4. 3. 2014, č. j. 60 Co 28/2014-337, bylo konstatováno porušení právní povinnosti žalované dle § 420 obč. zák., a za škodu, kterou v důsledku zřízení části svahu výkopu utrpěl otec žalobce, byla žalobci i jeho matce přiznána náhrada jednorázového odškodnění ve výši 240 000 Kč každému (viz cit. rozsudky). Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 18. 5. 2015 domáhal nároku na náhradu výživného, které by mu hradil otec v případě, pokud by nezemřel, neboť měl povinnost výživu žalobci poskytovat. Výživné požadoval ve výši 2 000 Kč měsíčně za období ode dne úmrtí jeho otce, tj. od 24. 5. 2012 do nabytí jeho zletilosti, příp. do ukončení studia (viz žaloba o náhradu nákladů na výživu pozůstalého). Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 9. 2015, č. j. 28 C 81/2015-188, soud schválil smír uzavřený mezi účastníky, dle něhož se žalovaná zavázala prostřednictvím vedlejší účastnice nahradit žalobci náklady na výživu za dobu od 24. 5. 2012 do 30. 6. 2016 částkou ve výši 73 800 Kč a dále se zavázala nahradit žalobci prostřednictvím vedlejší účastnice náklady na výživu za dobu od 1. 7. 2016 do doby nabytí schopnosti žalobce se samostatně živit ve výši 1 500 Kč měsíčně vždy za období jednoho roku předem k 30. 7. každého roku. V této souvislosti soud vyšel z předpokládaného příjmu otce žalobce (průměrná hrubá měsíční mzda ve stavebnictví) ve výši 22 000 Kč, příjmu matky ve výši 2 698 UAH ze mzdy a dalších 900 UAH z důchodu a příjmu žalobce ze sirotčího důchodu ve výši 949 UAH, v té době byl žalobce studentem Fakulty dopravních a informačních technologií Národní dopravní univerzity v Kyjevě (viz cit. usnesení), co potvrdila i univerzita (viz potvrzení ze dne 3. 9. 2018 a 20. 11. 2018). Podle zákona o vojenské povinnosti a vojenské službě podléhal žalobce vojenské službě a od roku 2017 studuje na katedře vojenského výcviku na Národní dopravní univerzitě v Kyjevě (viz nezpochybněná tvrzení žalobce). Doba studia byla stanovena od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017 (viz čestné prohlášení ze dne 24. 7. 2018, potvrzení ze dne 23. 11. 2018). Poplatek za celé studium oboru dokumentalistika a informační činnost (na Fakultě dopravních a informačních technologií) činí 43 200 UAE, tj. ročně 10 800 UAE (viz smlouva [číslo] o studiu na Národní dopravní univerzitě ze dne 14. 8. 2015). Dle potvrzení Národní dopravní univerzity žalobce studoval od 1. 9. 2015 fakultu dopravních a informačních technologií, celková doba studia měla být od 1. 9. 2015 do 30. 6. 2019 (viz potvrzení), od září 2019 pak do konce roku 2020 měl studovat obor konsolidované informace (potvrzení Národní dopravní univerzity z 5. 9. 2019). Cena za studium na vojenském institutu telekomunikací a informatizace činí 4 000 UAH/semest (viz smlouva [číslo] o vojenské přípravě občana ze dne 22. 8. 2017), za 2. až 4. semestr pak byla cena za studium zvýšena na 4 500 UAH/semest (viz dodatečná dohoda ze dne 6. 2. 2018). Žalobce tyto částky zaplatil, a to za první semestr 21. 9. 2017, za druhý semestr 20. 2. 2018 a za třetí semestr 28. 9. 2018 (viz stvrzenky). Žalobce ke dni 6. 2. 2019 nepracoval (viz prohlášení žalobce ze dne 6. 2. 2019), je však s to se samostatně živit od 1. 1. 2021 (viz nezpochybněná tvrzení žalobce). Výdaje žalobce měla v období vysokoškolských studií hradit jeho matka (viz nezpochybněná tvrzení žalobce), nicméně v případě studia na fakultě dopravních a informačních technologií hradil 27. 12. 2017 částku 5 400 UAH jistý [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (viz strvrzenka). Tyto v žalovaném období sestávaly zejména z poplatků za studium, úhrady ubytování na koleji – v srpnu 2016 zaplaceno 1 200 UAH a v lednu 2017 1 080 UAH (viz stvrzenky ze dne 25. 8. 2016 a 30. 1. 2017), z výdajů na dopravu a rovněž i z výdajů na pořízení ošacení potřebného pro studium na vojenském institutu – ve výši 2 400 UAH (viz účtenka ze dne