19 C 301/2021-46 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 22. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční hotovost ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství ve výši 20 458 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem tedy částku ve výši 45 458 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 247 Kč. Žalovaný uhradil částku 30 947 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 15 208,53 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 8 453,88 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 754,65 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 8 833 Kč představující zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 293,61 Kč, zůstatek nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 191,64 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 577,09 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 994,78 Kč a smluvní úrok za období po konečné splatnosti ke dni postoupení ve výši 2 775,88 Kč, dále požaduje žalobkyně úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 29. 11. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 1 665,53 Kč, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 22. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 20 458 Kč sestávajícími z úroku ve výši 2 407 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 10 000 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 801 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 6 250 Kč (celkem tedy částku 45 458 Kč) splatit v 14 splátkách ve výši 3 247 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně pouze částku ve výši 30 947 Kč [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, příloha ke smlouvě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky). <i>4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 6. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 22. 7. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové částce 45 458 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 247 Kč. 7. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 8. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaná vyplnila žádost o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Poskytnuté informace byly ověřeny doklady uvedenými v části„ doložení příjmu žadatele“, konkrétně výplatními lístky a pracovní smlouvou. V žádosti o úvěr, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaná je vdaná, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem 13 235 Kč, dále pobírá částku 3 000 Kč, u níž je uvedeno„ brig. úklid“, má vlastní bydlení a její výdaje činí celkem 3 500 Kč měsíčně a spočívají v nákladech na bydlení a energie ve výši 1 500 Kč a ve výdajích za dopravu, jídlo a v osobních nákladech ve výši 2 000 Kč. Z předložených výplatních lístků za měsíce 12/2016, 1/ 2017, 2/ 2017 a 5/ 2017 lze sice vyčíst, že čistá mzda žalované činila v průměru cca 13 425 Kč, soud však podotýká, že by měly být ověřovány příjmy za období přímo předcházející uzavření smlouvy, což v daném případě vyjma ověření (předložení) výplatního lístku za měsíc květen 2017 nebylo. Co se pak týče částky 3 000 Kč, která byla v žádosti o úvěr uvedena jako další příjem žalované, tuto žalobkyně nijak blíže nespecifikovala, ani neuvedla, na základě jakých dokumentů měla být ověřena. Dále soud podotýká, že pracovní poměr žalované byl dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 14. 2. 2017 uzavřen na dobu určitou do 28. 2. 2018, přičemž splatnost poslední splátky připadala dle smlouvy o úvěru na 22. 9. 2018. Co se pak týče výdajů tvrzených žalovanou (náklady na bydlení, na dopravu, na jídlo a další osobní náklady), žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující tvrzené výdaje, kdy ani ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by tyto byly právnímu předchůdci žalobkyně předloženy. I pokud by soud netrval na ověření veškerých výdajů žalované, výdaje tvrzené v žádosti o úvěr nemohou v žádném případě odpovídat realitě, když např. výdaje na jídlo, dopravu a další osobní výdaje žalované činí dle jejího tvrzení 2 000 Kč, avšak žalovaná bydlí v [obec] a pracuje v [obec], přičemž pouze měsíční náklady na dopravu by téměř tvrzenou částku pokryly. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovanou ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci žádosti o úvěr bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalované pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. 9. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. 10. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a smluvní pokuty sjed