19 C 354/2020-50 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč jakožto smluvní pokuty za nevrácení přijímacího zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] – [číslo] (dále jen„ zařízení“) její právní předchůdkyni [právnická osoba], [IČO], které žalovaný převzal dne 24. 4. 2015 a které byl povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nepoškozené a funkční do 7 dnů od ukončení smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání, když vyšel z předložených listinných důkazů. 5. Dne 23. 4. 2015 uzavřela [právnická osoba] (dále též„ společnost“), a žalovaný smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě se společnost zavázala žalovanému dodávat sjednané služby elektronických komunikací ([příjmení] [příjmení] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]) a poskytnout mu k pronájmu zařízení a žalovaný se zavázal hradit za poskytnuté služby sjednanou částku. Smlouva byla uzavřena na 12 měsíců. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud po skončení smlouvy nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku, a to dle čl. 7 a 7.6 všeobecných podmínek (dále jen„ VOP“), které byly nedílnou součástí smlouvy. Dle čl. 7 věty první VOP je zákazník povinen do 7 dnů po ukončení smlouvy vrátit společnosti pronajaté zařízení. Dle čl. 7 VOP v případě nevrácení přijímacího zařízení řádně a včas je společnost oprávněna naúčtovat zákazníkovi smluvní pokutu dle ceníku. Dle ceníku společnosti smluvní pokuta požadovaná v případě, že přijímací zařízení ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]) není vráceno včas a v pořádku dle písm. f) Smlouvy a čl. 7 6 VOP, činí 2 000 Kč. Dle zakázkového listu došlo k předání zařízení dne 24. 4. 2015. Žalovaný byl v zakázkovém listě upozorněn na tom, že v případě nevrácení pronajatého zařízení společnosti včas a v pořádku dle čl. 7 a 7.5 VOP je společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaný prohlásil, že se seznámil s VOP, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí kupní smlouvy. Uvedené žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě. 6. Dopisem ze dne 9. 1. 2017 informovala společnost žalovaného o odstoupení od smlouvy, vyzvala jej k úhradě nedoplatku ve výši 4 474,45 Kč a k vrácení zařízení do 3. 2. 2017. Dopisem ze dne 1. 3. 2017 vyzvala společnost žalovaného k okamžité jednorázové úhradě dluhu ve výši 4 474,45 Kč nejpozději do 20. 3. 2017 a současně k vrácení zařízení nebo k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupila společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze byla uvedena pohledávka společnosti za žalovaným ze smlouvy v aktuální výši 6 474,45 Kč O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 1. 6. 2020. <i>8. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>9. Podle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.</i> <i>10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupila společnost ke dni 31. 1. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 18. 3. 2019. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 13. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 23. 4. 2015 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, tedy tzv. nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., jejímž obsahem byl závazek společnosti zajišťovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a poskytnout žalovanému do pronájmu zařízení a závazek žalovaného platit žalobkyni za tyto služby částku dle ceníku. Dle čl. 7 VOP, které tvořily stejně jako ceník společnosti v souladu s § 1751 odst. 1 o. z. nedílnou součást smlouvy, byl žalovaný povinen po skončení právního vztahu vrátit společnosti poskytnuté zařízení. Smluvní strany si pro případ nevrácení zařízení sjednaly v čl. 7 VOP právo společnosti účtovat žalovanému smluvní pokutu dle ceníku, tj. v tomto konkrétním případě ve výši 2 000 Kč, přičemž právo požadovat smluvní pokutu bylo rovněž uvedeno ve smlouvě samotné v poslední větě před podpisy smluvních stran. O povinnosti hradit smluvní pokutu pro případ nevrácení zařízení byl žalovaný rovněž poučen v zakázkovém listě ze dne 24. 4. 2015. 14. Ačkoliv jsou soudu známy závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ohledně neplatnosti smluvní pokuty sjednané ve všeobecných obchodních podmínkách, má soud za to, že uvedené závěry na tento konkrétní případ nedopadají, neboť právo na smluvní pokutu bylo sjednáno nejen ve VOP, ale rovněž ve smlouvě samotné a žalovaný byl o smluvní povinnosti k vrácení zařízení pod sankcí smluvní pokuty informován rovněž v zakázkovém listě. 15. V daném případě smluvní vztah zanikl na základě odstoupení od smlouvy, které učinila společnost v dopise ze dne 9. 1. 2017, současně společnost vyzvala žalovaného k vrácení zařízení do 3. 2. 2017. Jelikož žalovaný ani na tuto výzvu, ani na následné výzvy zástupce žalobkyně ničeho neuhradil, zavázal jej soud – při shledání oprávněnosti žalobního návrhu – k úhradě smluvní pokuty svým rozhodnutím. 16. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Odměna za zastupování byla určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, současně je v něm předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., která spočívá v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) à 200 Kč, náhradě hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradě daně z přidané hodnoty (21 % z odměny a náhrad) ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen jí nahradit k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.