26 C 112/2021-55 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 718 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 587,14 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 765,29 Kč, úrokem 28 % p. a. z částky 3 572,25 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 3 572,25 Kč od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena se společností [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 3. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému stejného dne v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 926 Kč a poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 740 K a úrokem ve výši 3 448 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 619 Kč, s polední splátkou ve výši 593 Kč, první splátku byl žalovaný povinen uhradit do 7. kalendářního dne po uzavření smlouvy, každou následující splátku potom do posledního dne dalšího sedmidenního období. RPSN činilo 227,27 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které ohledně svých poměrů uvedl, že bydlí v nájmu, je stávajícím zákazníkem právní předchůdkyně žalobkyně, je [anonymizováno], nemá žádné vyživovací povinnosti a pracuje na hlavní pracovní poměr ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO] jako [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem [částka]. Kromě předmětného úvěru přiznal žalovaný další úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně se splátkami 2 084 Kč měsíčně. Své měsíční výdaje odhadl na částku 3 500 Kč, jež nijak blíže nespecifikoval. Ze zákaznické karty vyplynulo, že ze strany žalovaného byly předloženy výpisy z bankovního účtu za měsíce září, říjen a listopad 2016 a pracovní smlouva. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 31 396 Kč (smlouva o zápůjčce ze dne [datum], zákaznická karta ze dne [datum], tabulka umoření ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přičemž postupované pohledávky byly specifikovány v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum] zaslaným žalovanému dne [datum]. Následně byl žalovaný v dopise ze dne [datum] vyzván zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky, přičemž nejzazší termín úhrady byl stanoven na [datum]. Výzva byla zaslána žalovanému doporučeně dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, výzva k plnění, podací lístek). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „nový zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 10. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu žalovaného, ačkoliv je v zákaznické kartě uvedeno, že tyto doloženy byly. Soud tedy nemohl přezkoumat tvrzené příjmy žalovaného. Z informací uvedených v zákaznické kartě, zejména potom ve vztahu k uvedeným měsíčním výdajům ve výši 3 500 Kč, muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že tato částka je značně podhodnocená, když žalovaný toho času již jeden závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně měl, a na tento splácel měsíčně částku ve výši 2 084 Kč, což je samo o sobě více než polovina měsíčních výdajů uvedených žalovaným. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru poměry, a to potom zejména výdaje žalovaného, dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat, v případě žalovaného, nájemní smlouvu, pravidelné měsíční platby např. ve formě SIPO nebo jiné listiny vztahující se k pravidelným měsíčním výdajům, které mohou pomoci zjistit skutečné majetkové poměry žalovaného a tedy jeho možnosti tento úvěr řádně splatit. Navíc, ze strany žalobkyně nebylo nikterak prokázáno, že by její právní předchůdkyně provedla šetření o bonitě žalovaného i nahlédnutím do příslušných rejstříků, zejména rejstříku exekucí, [příjmení], NRKI a BRKI a jiných. Jelikož výše uvedené kroky právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, vycházela ze závěru, který zcela zřejmě neodpovídal reálnému stavu věci, kdy jenom splátka předchozích finančních závazků a nájemné činilo (muselo činit) měsíční částku výdajů žalovaného rozhodně vyšší, než kterou uvedl sám žalovaný. Pokud by potom od zbývajícího měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět měla a mohla, a to na navzdory prohlášení žalovaného, že úvěr schopen řádně a včas uhradit je. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 11. [obec] spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na zákla